Řízení ...
Spisovatelka Rowlingová reaguje na šíleností woke culture, transgender, LGBT etc.
Domnívám se, že žena je lidská bytost, která patří do třídy pohlaví, jež produkuje velké gamety.
Je irelevantní, jestli její gamety byly někdy oplodněny, jestli donosila dítě do porodu, irelevantní, jestli se narodila se vzácnou odlišností pohlavního vývoje, která neumožňuje ani jedno z výše uvedeného, nebo jestli zestárla tak, že není schopna produkovat životaschopná vajíčka. Je to žena, a to stejná žena jako ostatní.
Nevěřím, že žena je více nebo méně ženou za to, že má sex s muži, ženami, oběma nebo že nechce sex vůbec.
Nemyslím si, že žena je víc nebo míň ženou proto, že má střih na hlavě a má ráda obleky a kravaty nebo nosí jehlové podpatky a mini šaty, že je černá, bílá nebo hnědá, že měří metr osmdesát nebo je malá, že je milá nebo krutá, naštvaná nebo smutná, hlasitá nebo v ústraní.
Není více ženou za to, že se objevuje v Playboyi nebo je odevzdanou manželkou, ani méně ženou za to, že navrhuje vesmírné rakety nebo se věnuje boxu.
To, co z ní dělá ženu, je fakt, že se narodila v těle, které je – za předpokladu, že se v jejím fyzickém vývoji nic nepokazilo (což, jak bylo řečeno výše, stále nebrání tomu, aby byla ženou) – uzpůsobenou k produkci vajíček, nikoli spermií, k plození, nikoli plození dětí, a to bez ohledu na to, zda některou z těchto věcí udělala nebo zda někdy udělat chce.
Ženskost není mystický stav bytí ani se neměří podle toho, jak dobře se člověk přizpůsobuje sexuálním stereotypům.
Nejsme stvoření tak, jak nás vykreslují v pornu nebo Bibli.
Ženskost není, jak napsala trans žena Andrea Chu Longová, “otevřená ústa, očekávaná prdel, prázdné, prázdné oči”, ani nejsme božím výplodem, který vzešel z Adamova žebra.
Ženy jsou prokazatelně vystaveny určitým zkušenostem kvůli našemu ženskému tělu, včetně různých forem útlaku v závislosti na kulturách, v nichž žijeme.
Když trans aktivisté říkají: “Myslel jsem, že nechcete být definováni svou biologií,” je to chabý a průhledný pokus o jazykovou kličku.
Ženy nechtějí být omezovány, vykořisťovány, trestány nebo vystaveny jinému nespravedlivému zacházení kvůli své biologii, ale naše bytí ženami je skutečně definováno naší biologií. Je to jeden z materiálních faktů o nás, stejně jako to, že máme pihy nebo že nemáme rády červenou řepu, přičemž ani jedno z toho nereprezentuje celou naši bytost.
Ženy mají miliardy různých osobností a životních příběhů, které nemají nic společného s naším tělem, i když je pravděpodobné, že máme zkušenosti, které muži nemají a nemohou mít, protože patříme do naší pohlavní třídy.
Někteří lidé mají silný pocit, že by měli být nebo si přejí být vnímáni jako příslušníci pohlaví, do kterého se nenarodili.
Genderová dysforie je skutečný a velmi bolestivý stav a já cítím jen soucit s každým, kdo jí trpí.
Chci, aby se mohli svobodně oblékat a prezentovat, jak chtějí, a chci, aby měli úplně stejná práva jako každý jiný občan, pokud jde o bydlení, zaměstnání a osobní bezpečnost.
Nevěřím však, že operace a hormony na podporu křížení pohlaví doslova změní člověka v opačné pohlaví, a nevěřím ani v myšlenku, že každý z nás má mlhavou “genderovou identitu”, která může, ale nemusí odpovídat našemu pohlaví.
Věřím, že ideologie, která tyto zásady hlásá, způsobila a stále způsobuje zranitelným lidem skutečnou újmu.
Jsem rozhodně proti tomu, aby se práva a ochrana žen a dívek rušila kvůli transidentifikovaným mužům, a to z prostého důvodu, že žádná studie nikdy neprokázala, že by transidentifikovaní muži neměli úplně stejný vzorec kriminality jako ostatní muži, a protože ať už se identifikují jakkoli, muži si zachovávají své výhody v podobě rychlosti a síly.
Jinými slovy, myslím si, že bezpečnost a práva dívek a žen jsou důležitější než touha těchto mužů po potvrzení.