Jak jde život
Rok 2006 - Richard
Už jsem dva roky na světě. Napřed táta chtěl tuto kapitolu nazvat Ťuňťa, půjčenej a vrchní proviaňťák. Mamce se to moc nelíbilo. Odpovídá to ale situaci.
Když se zeptáte mě Ríši: "Kdo je Ríša?" Tak vám odpovím: "Ťuňťa." Když táty, tak vám odpoví: "Půjčenej." Jako že ho půjčili z nebíčka a on se musí vrátit.
A když se zeptáme mámi jak se cítí, tak nám odpoví: "Jako vrchní proviaňťák."
Co se nejvíce změnilo od minulého roku? Můj slovník. Chápu souvislosti. Když něco chci říct, tak brebtám nebo na to aspoň ukážu. Když potřebuju čůrat, tak
říkám "nočík". Když mám jít spát, tak říkám "halí belí". Umím říct "posim" a "dekuju". Když se něco nedaří, tak říkám "nende". Jakmile někdo odejde nebo
něco odplyne, říkám "neni". Umím na otázku jak se jmenuješ odpovědět "Ríša Gos" a na otázku kolik je ti let "dva". Některé pořady v televizi poznám jen
podle znělky a dokážu je pojmenovat.
Umím jezdit na koloběžce a na autíčku. Mám tříkolku se šlapkami, ale šlapat mi zatím moc nejde. Rád skáču na nafukovacím balóně. Líbí se mi, když mě
mamka houpe na houpačce.
Vůbec ze všeho je ale nejlepší, když můžu dělat "mači mači" s tlačítky od klávesnice počítače a tiskárny. Na počítači si nechávám přehrát melodie z
různých večerníčků. Umím jednotlivé písničky zastavovat a zase pouštět. Taky mačkám čudlíky od televize a videa. Jsem tak šikovnej, že si k televizi klidně
přisunu židli a vylezu na ní abych na čudlíky dosáhl. Oblíbuji si mobily. Akorát nevím proč to dospěláci dávaj k uchu místo aby si prohlíželi ty báječný
obrázky na displeji.
Začínám s mámou, tetou a kámošem Mikoláškem jezdit vlakem na výlety. Hlavně do Prahy. Maj tam v různých prodejních obchoďácích báječný centra pro děti
na hraní. Společně rádi jezdíme do ZOO podívat se na zvířátka. Nejradši mám slona, kterému říkám Bimbo. Když je teplo, rád chodím na hřiště. S
Mikoláškem lezeme na všemožné prolézačky a kloužeme se na klouzačkách. Do centra města Kralup chodím s mámou už bez kočáru nebo jezdím na tříkolce.
Táta a máma mě naučili, že kamna a jiné věci mohou být horké. Opatrně tomu říkám "hajs". Když něco nesmím ukazujou na mne rodiče ty, ty, ty. Já zvednu
prstíček a dělám na ně také ty, ty, ty.
Rád se směju a zlobím. Mamka je z toho někdy unavená, ale co se dá dělat. Taťka příjde z práce večer domů. Já se na něj vrhnu a křičím táta, táta. Chci mu
říct všechno najednou a všechno hned ukázat. Potom na něj skočím a už se pereme. Mamka neslyší ani slovo ze svých oblíbených seriálů, který nás nebavěj.
Táta mi dělá ham, ham, že tě sežeru? Ptá se kde má Ríša žebírka, kde má Ríša "jůdln špek" a hledá je. Počítá na mém stehýnku kolik Ríša sní "kedlíků"?
Směju se novým slovům, která slyším. Například týpí nebo deník. Rád je opakuju a řechtám se na celé kolo.
Ve své postýlce mám dvě nejoblíbenější hračky. Méďu a Pepu. Spinkám s nima. Po vyspání je všude nosím sebou. Přes den si nejraději hraju s balónama a
autama. Někdy dělám na papír "písi písi". Říkám tomu že "majuju", tedy maluju.
Zkouším si sám oblékat a svlékat čepici, ponožky a kalhoty. Někdy se mi to dokonce povede. Pak z toho mám velikou radost. Jakmile se obléknu, rád chodím po
schodech do kuchyně. Říkám tomu "doju, doju", tedy dolu nebo "tapi, tapi".
Chutná mi snad všechno co mi mamka připraví. Papám sám lžičkou. Ráno miluju když dostanu mlíčko v kelímku. Sosám ho brčkem. Nejraději ze všechno mám ovoce,
hlavně mandarinky a jablíčka.
Rád si s mamkou prohlížím pohádky, časopisy nebo letáky co nám hážou do schránky. Ukazuju na obrázky a říkám co na nich je. Ze všech obrázků mám nejradši
postavičky krtečka a žábu. Žábu hledám ve všech knížkách. Říkám "zába, zába".
V občerstvení MC Donald mi koupili malá rádia s jedinou melodií. Ta se dá pouštět jedním tlačítkem. Udělám "mači, mači" a rozjedu "tanini". Jsem dýdžej.
To je zatím vše. Zase o sobě dám vědět. :-)