Jak jde život

Rok 2008 - Richard

Je 19 listopadu

Už jsem na světě čtyři roky. Mívám nálady. Někdy dobrou, někdy špatnou. Když mám dobrou náladu říkám mámě a tátovi Mám tě rád nebo Jsi moje mami a tulím se. Dám jim hlavičku na klín a nechám se hladit. Když mám špatnou náladu trucuju, schovávám se pod stůl nebo za dveře a nechci se s nikým bavit.
V létě kupujeme dětský bázén s klouzačkou. Na návštěvu k nám chodí teta Verča s Mikoláškem a teta Alena s Anetkou. S Mikoláškem a Anetkou řádíme jak čertíci. Cákáme vodou jak se jen dá. Společně stavíme malé stany a hrajeme si v nich. Stany vypadají jako malé domečky.
S mámou čteme pohádky O krtkovi a jiných zvířátkách, Neználka a Bořka stavitele. S tátou čteme hlavně německé pohádky jako Der gestiefelte Kater – to je Kocor v botách. Já mu říkám zkráceně boták. Líbí se mi i Hänzel und Gretel – to je Jeníček a Mařenka. V pohádce vystupuje Die Hexe – Čarodějnice. Té říkám zlá tlustá bába. Taťka si někdy dělá srandu. Když jdeme kolem nějaké chaloupky, tak zaklepe na dveře a volá: "Zlá tlustá bábo jsi doma? Pojď ven!" Mám vykulené oči a táhnu tátu pryč.
Rád se dívám na videa. Nejvíc se mi líbí pohádka Lví král. Rád z ní spívám: "Akumanatátá není nápad zlej a co tě trápí to za hlavu dej." Z dalších pohádek mám rád Autobusy v jednom kole, Byl jednou jeden život, Auta s hlavní postavou, které se říká Blesk, Dobu ledovou s postavou dobráckého mamuta. Po zhlédnutí animované pohádky Šrek sbírám medaile na kterých jsou různé symboly a postavy z pohádky.
Od září chodím do školky. Je nás tam asi dvacet. Nacházím tam nové kamarády. K akcím ve školce patří vystoupení kouzelníka nebo cirkus. Učíme se malovat a modelovat. Většina maleb připomíná vrcholné moderní umění. Modelína většinou získá tvar bramboroidu šedé barvy, ale to nevadí. Modelínu dám do tiskátek nebo formiček a pak to vypadá dobře.
S tátou a mamkou jezdíme na výlety po Čechách. V dubnu na Řípské pouti jezdíme s tátou na elektrických autíčkách a potom na koni. Procházíme ZOO ve Dvoře Králové nad Labem. U strejdy Rendy střílíme z luků. Koupeme se v jezeře s názvem Písecké u Litoměřic mezi vrchy Českého Středohoří. Cestou na hrad Sloup se zastavujeme u Máchova jezera. V Říjnu při výletě do Ledče nad Sázavou kupujeme kočárek pro naše očekávané mimi. Přitom obědváme v penzionu Vila Markéta u řeky Sázavy. Po baště pozorujeme kačery a kachny na řece a já zvolám: "Hele kačer a donaldová." Ve stejném měsíci, v říjnu, pozoruju bojovníky. Jsou to rytíří v dobových brněních a oblecích. Bojují ve tvrzi postavené z velkých kulatin s názvem pevnost Hummer. Celá pevnost vypadá jako hardiště s kolbištěm pro turnaje. Všude plno stánků se starými řemesly a krámky.
Občas jezdíme za tetou Martínkou a strejdou Mílou do Kochánek. Při příjezdu do obce taťka vždy řekne: "Už se můžete kochat." Martínka a Míla mají holčičku Aničku. Tu mám rád. Rádi si spolu hrajem. Na procházkách se spolu držíme za ruce.
K Vltavě jezdíme od Chvatěrub. Zastavujeme v kiosku v Dolánkách. Cestou krmíme prasátka pampeliškama a mrkvičkou. Kiosek je kousek od plavební komory. Hraju si tam na pískovišti. Taťka si s mamkou dává pivko. Koncem léta máma tátovi kupuje v aukci na internetu kolečkové brusle. Od té doby spolu závodíme.
Na pozim kolem září s mámou a tátou pouštíme draka. Zkoušíme pole u vodárny nad Hostibejkem v Kralupech nebo pole u zámku Veltrusy. Drak napřed nechce létat protože není vyváženej. Po provedení úprav je to lepší. Baví mě pouštět šňůrku od draka a pozorovat jak létá.
S mámou chodím do divadla na různá představení. V listopadu prožíváme představení Michal je kvítko. Do her s Michalem se zapojuju a Michala napodobuju. Mám s ním fotku.
Důležitou novinkou je, že budu mít brášku nebo sestřičku. Má se narodit v březnu. Zatím je u maminky v bříšku. Miminko mi dovolili vidět na ultrazvuku u pana doktora. Pro brášku máme připravené jméno Matyáš a pro holčičku Karolína. Já si myslím, že budu mít brášku. Táta předpovídá holčičku. Máma cítí, že má v bříšku kluka, ale chce holčičiku. Uvidíme.