Jak jde život

Rok 2009 - Richard

Je 20 listopadu

Včera mi bylo pět let. Uteklo to?
Začátek roku je pro Ríšu dost hektický. Maminka Jája čeká miminko. Ríša musí jezdit na většinu vyšetření s ní. V březnu na předporodní vyšetření k Apolináři jedeme všichni autem. Při vystupování Ríša bohužel nechá prstíky ve dveřích auta a mamka mu je nechtěně přivře. Když vidím jeho malou ručku jak mu kouká jen kousek ven a prsty jsou zavřené mezi dveřmi, úplně ztuhnu. Po otevření dveří mu prsty instinktivně dávám do svojí pusy a poté je prohlížím. Ručka skoro nekrvácí, jen nehty jsou pořádně rudé a podlité. Naštěstí Ríša moc nebrečí. Místo do práce s ním jedu na pohotovost. V první dostupné nemocnici na Karlově náměstí ho doktor prohlíží. Posílá nás do nemocnice Motol na dětské oddělení. Po rentgenu je jasné, že prstíky nejsou zlomené, ale jen silně pohmožděné. Ríša dostává dlahu od dlaně po konce prstíků aby s nimi nehýbal a ochranou mast. Ručku až na palec mu obváží. Nakonec mu během léčby slezou pouze dva nehty, které snadno dorostly. Klučina naštěstí nemá žádné následky. Uff
V polovině srpna celá rodina vyjíždí k řece Vltavě u Chvatěrub. Chci Richarda naučit jezdit na kole. Nacházíme louku s měkou hlínou a trávou, to kdyby Richard náhodou spadl, a pouštíme se do toho. Napřed mu ukazuji jak má šlapat. Poté ho beru pod rameny a tlačím ho. Chvilku mu trvá, než pochopí, co po něm chci, ale pak začíná šlapat. Postupně stačí držet ho jen za krkem. Chvilkama ho pouštím a jen kolem něj pobíhám. Odvažujeme se na silnici na asfalt. Je hezké pozorovat, jak všemu přichází na chuť a je z toho víc a víc nadšenej. Ještě si musí zvyknout, že při ohlížení se nezatáčí a při zpomalování se nebrzdí nohama, ale pomocí brzd. Vím, že to půjde :-)
Ríša dostává koloběžku. Docela si ji oblíbí. Na první vycházce kde doprovází mamku s kočárkem ji spíš tlačí, ale na další se vzchopí a jezdí společně s kamarády ze školky.
V září opět, po dvou měsících prázdnin, nastupuje do školky. Už tam i spí. Ráno si vezme plyšového krtka. Ve školce s ním leží v postýlce. Nejoblíbenější postavou mezi klukama ve školce je spiderman - pavoučí muž. Kluci se navzájem chlubí, kdo co má. Předvádějí si například tetovačky na rukou. Ty se přikládají k dětským jogurtům v obchodech. S holkama zatím moc nekamarádí, ale svěřil se, že se mu líbí holčička Kája. Pochlubil se, že mu dala pusu holčina od sousedů.
V červnu navštěvujeme s Richardem logopedii. Má problém s různými písmeny při výslovnosti. Jsou mu čtyři roky takže se neřeší R nebo Ř, ale spíše písmena K,T,D,G, které mu dobře vyslovit nejdou. Logopedická pomůcka je obyčejná čtvrtka papíru rozdělená na čtyři díly. Každému dílu dominuje jedno písmenko a příslušný obrázek. K je kohout.T je tutů auto, D je dopis a G je guma. Ke každému písmenu se přiřadí dvou, tří, čtyř a pětislabičná slova obsahující dané písmeno. Žádné slovo nesmí obsahovat více než jedno písmeno ze čtyř výše popsaných, které neumí. Vybrané slovo se řekne nahlas. Richard je zopakuje, ukáže na příslušný obrázek a vysloví písmeno, které obsahuje. Například okno – K jako kohout.
V září přihlašujeme Ríšu na fotbal. Na trénink s ním chodíme v úterý a ve čtvrtek na stadion Čechie v Kralupech. O víkendech mívá zápasy. Zatím měli dva. Bohužel oba prohráli. Ale aspoň se vyřádí a zaběhá si. Je velmi dobrej na sprint. Byl by dobrým útočníkem, ale je moc ohleduplnej. Nejde důrazně po míči. Spíše nechá do míče kopnout jiné. To se ale spraví. Trénink i zápas zatím vypadá tak, že se vytvoří jeden hrozen hráčů a všichni chtějí dát gól. Nikdo nechce přihrávat. Vypadá to spíše jako ragby. Líbí se mi, jak je Richard odolnej. Většina kluků po bouchnutí nebo úderem balónem brečí. Richard ne.
Pokud Ríša chce aby se s ním někdo mazlil a hladil ho po vlasech, tak řekne drbkej mě.
Ke konci léta Richardovi kupujeme knihu s lidovými písněmi. Ke knize je napevno připojeno malé piano s klávesami. Nad klávesami jsou barvy, které odpovídají značkám nad textem. Značky jsou místo not. Hraní se mu docela líbí, jde mu to.
Měníme spolu různá slova v dětských písničkách a říkankách. Například. Běží liška k táboru nese Máťu v batohu, Ríša za ní pospíchá, že jí batoch ukradne a dobře to dopadne. Dobře se tím s Ríšou bavíme.
K pátým narozeninám Ríšovi upeče dort teta Verča, naše sousedka. Na dortu je spiderman – pavoučí muž. Jeho oblíbenec. Richard sfoukává svíčku ve tvaru pětky. Chce abych svíčku stále znova a znova zapaloval aby ji mohl opět sfouknout. K výročí mu mimo mamky a taťky popřejí děda Petr, babi Jana a všichni členové rodiny Řehákových. Návštěva se v Kralupech zdrží bohužel jen chvilku. Babi Jana je nemocná a bratrance Patrika bolí bříško. Od dědy a obou babiček dostává klučina bojovníky v podobě rytířů na koních a lukostřelců. Od nás dostává dva asi třicet centimetrů vysoké roboty. Ti spolu umí bojovat. Jsou na dálkové ovládání. Mamka Jája roboty vyhrává v aukci na internetu. Od bratrance Patrika a sestřenice Barborky dostává auta na setrvačník a na baterky. Taťka Ríšu obdarovává pohádkami se samolepkami. Ty se lepí přímo do textu pohádky. Richard pohádky se mnou nahlas čte tak, že já říkám psaný text a on doplňuje význam obrázku. Tím odříkáváme celé věty. K dortu na přípitek pořizujeme modrý šmoulí bublinkatý šampus. Richardovi i návštěvě to velmi chutná. Děcka po něm mají modrý jazyk.