Jak jde život

Rok 2010 - Matyáš

Je březen kolem data Matyášova narození

Matyáš je už rok na světě. Po příjezdu z porodnice končila zima. Jaro se kvapem blížilo. Mamka Jája je po druhém porodu zkušenější. Ví si víc rady s tím, co a jak má dělat. Stejně jako bráchu Richarda mě kojí, koupe a stará se abych se měl dobře.
Dny ubíhají. Já sílím a rostu. Zpočátku vypadám stejně jako Ríša nebo táta když byli miminem. Mamka to bere s humorem. Zase dělala jenom inkubátor. Prý kvůli mé podobě s tátou. Později se moje rysy začínají měnit a stávají se jemnější. Dnes se podobám spíše mámě. Vlásky mám světlé až blonďaté. Oči také přejaly barvu po mámě. Z modré je dnes šedá. Asi budeme s bráchou každý jiný. Povahu mám zpočátku trochu živější než brácha Ríša. 21. srpna 2009 se začínám sám převalovat na bříško :-) Začínám sám lézt a všude všechno zkoumat. O jídlo se tolik neperu a jsem víc vybíravej. Postavu budu mít asi drobnější než brácha. 11. srpna 2009 se poprvé směju. Tedy ne usmívám jak to dělají miminka spontánně, když někoho vidí. Opravdu se směju, když vidím bráchu Richarda, jak si hraje s autíčky a dělá zvuky tutů a éééé. Se zalíbením ho pozoruju. Moc se mi to líbí.
V pátém měsíci života, v srpnu, mi vyrostá první zub. V šestém druhý. Od té doby mamku při kojení sem tam kousnu. Začínám tedy přecházet na polívky a rýžovou kaši, která mi moc chutná. Mamka mě ale bude kojit dál.
Od 18. září chodím s mámou Jájou na plavání. Jsem hotovej plaváček. Vřískám z toho celej nadšením. Cvičitelce dělám modela. Předvádí na mě jak má vypadat výuka plavání. Dokážu volně ležet na zádech na vodě s tím, že mě maminka pouze volně držela za stehna. Hlavu a uši mám ponořeny ve vodě. Koukají mi oči, nos a pusina. Ve vodě s ostatními mimči sbírám vodolepky z pěnového polysterenu. Dáváme je na nástěnku. Nebo spíše měli bychom dávat. Většinou se do nich zakousnem a nechceme je vydat. Plavání probíhá půl hodiny týdně po dobu asi tří měsíců. Celkem 10 lekcí.
Ke konci listopadu začínám řádit. V noci jakoby bezdůvodně brečím, až řvu. Táta se s Richardem stěhují do vedlejšího pokoje, aby se trochu vyspali. Asi to budou zoubky. Nebo to možná bude kaše, kterou dostávám ke kojení. Trochu mi zabetonuje bříško.
Dnes, když je mi rok, už mám zoubků šest. Čtyři nahoře a dva dole. Když se usměju, vypadám jako veverčák, který si chce vylousknout oříšek. Už si troufnu i na kaše a různá jídla obsahují kousky zeleniny a masa. Vypadají podobně jako jídla pro dospělé. Maminka mě ve dvanáctém měsíci přestává kojit. Kojení je fajn, já ale začínám mámu kousat.
6. prosince se poprvé posadím. S mámou pobýváme na navštěvě u sousedů. Převaluju se na bok a poté se pomocí ruky, o kterou se opírám, posadím. Od té doby si sedám už sám. U sedění nezůstávám. Snažím se lézt přes překážky a zvedat se až se mi povede se postavit. Už ručkuju kolem stolu a postelí. Na postele klidně vlezu a sám zase slezu. Kroky dělám jenom když mě máma nebo táta drží za ruce.
Rád řádím s bráchou. Honíme se po posteli a křičíme, až nás musí mamka okřiknout. Nám to ale nevadí a za chvíli už zase řádíme. Hraček kolem sebe mám spoustu. Dostávám plyšového medvídka, co umí mluvit a zpívat. Taky mám mobil s písmenkama, číslama a písničkama a spoustu dalších hraček. Když mne přebaluje táta, tak mě po přebalení zvedne a nechá mne šahat na hračku, které se říká Šrek. Je to zelený panáček z kreslené pohádky. Ríša ho má zavěšeného nad postýlkou kde spí. Pokud to jde, tak všechny hračky, na které dosáhnu, vyndám z ohrádky nebo z truhliček a bedýnek a rozházím je po celém pokoji. Rád si pochopitelně beru i hračky co patří bráchovi. Ríšovi se to někdy nelíbí a tak si vleze do ohrádky místo mě aby si mohl vklidu hrát. Brácha Ríša si hrával se psem Báďou, který umřel před mým narozením. Já si chci hrát s Rexem, ale moc nemůžu, protože Rex je mladej a moc divokej. Snaží se mě olizovat. Až budeme oba starší, tak to bude lepší.
Slov zatím moc říci neumím. Spíše řeknu jenom e a snažim se na něco ukázat, abych zaujal pozornost. Umím ale mama a tata. Také říkám balónu hop. S bráchou se dívám na televizi na kreslené pohádky a příběhy. Moc se mi líbí příběhy o hmyzu, kde vystupuje beruška, která zlobí mouchy nebo vosy, které ji potom honí. Příběhy jsou beze slov, ale zato plné zvuků a hudby.