Jak jde život

Rok 2013

Je 15 ledna kolem páté odpolední

Doplň vyprávění, dárky

S Ríšou se učíme český jazyk. Má doplnit několik vět k příběhu, který právě čte. Je pro něj těžké pochopit osu příběhu a o co v něm vlastně jde. Nepovažuji to za chybu a snažím se mu pomoci tak aby pochopil co se po něm požaduje.
Mates volá od vánočního stromečku, že se mu zamotal vrtulník, který dostal od ježíška, do konfet. Vrtulník pohání vrtuli mačkáním kohoutku. Systém je podobný mačkání spouště u pistole. K dárkům pod stromeček patří patrové garáže se silnicemi, autíčko s dvěma řidiči a autíčko, které houká, svítí a umí samo zaparkovat. Darem pro Ríšu je kolo a stavebnice s roboty. Společně dostávají kluci stolní fotbal. Hraček je pod stromečkem více. Nemohou si na další vzpomenout. Kluci mi při psaní textu napovídaj.

Je 3 března kolem dvanácté, je poledne

Doma, jarní prázdniny, tvorba vlastního webu

Máma vaří nedělní baštu a uklízí dům. Maty si hraje. Já s Richardem dělám úkoly z matematiky. Věnujeme se odčítání šíslic do stovky, slovním úlohám s určením má více, má méně než, závorkám a porovnávání úseček, které si Ricky sám narýsuje. Provádíme kontrolní výpočty. Pro zábavu porovnáváme množiny nebo zkoušíme šifru, kterou používal Caesar pro komunikaci ve Válkách Galských. Přitom se díváme na počítači na mapu Římské říše. Bavíme se o její velikosti, vzniku a vývoji.
Richard koncem ledna přináčí na vysvědčení samé jedničky. Jako odměnu mu věnujeme dvě velké vánoční bonboniéry s kvalitní čokoládou.
Během jarních prázdnin s klukama bobujeme po lesních cestách lesa Lutovníka. V Kralupech nezvykle napadlo 30 cm sněhu. Dráha pro boby je v délce od 30 do 50 m. S Matesem jezdíme spolu. Někdy sedí přede mnou někdy za mnou. Nechci aby mu do očí létaly vločky sněhu. Pro množství sněhu stavíme na zahradě iglú o výšce asi 180 cm a šířce asi 4 m. Bohužel se prudce oteplí. Kvůli rychlému tání se propadá strop. Na místě iglú je po 10 dnech tání stále asi 1 m sněhu.
Mimo bobování chodíme o prázdninách i do zrekonstruovaného kralupského bazénu. Máťa mívá rukávky. Zatím plave pouze čubičku. Vody se ale nebojí. Když ho nechám aby se přidržoval za palce mých rukou, skáče ze strany do velkého bazénu hloubka nehloubka. Ríša uplave 10 až 15 m na zátah. Nebojí se potápět s otevřenýma očima. Do velkého bazénu skáče ze stupínků s tím, že se dotkne dna v třímetrové metrové hloubce a pak vyplave. Chvílemi se všichni chodíme ohřát do dětského bazénu. Plaveme s polyuretanovými deskami, válci a loďkami. Přitom se honíme, bojujeme a pereme. Ale opatrně a s mírou.
Snažím se dát dohromady dvoje vlastní webové stránky pod jednou doménou propojené jak stylem tak přes menu a odkazy. Web by měl být pracovní i osobní. V pracovní části chci použitelným populárně naučným způsobem popsat práci v telekomunikacích, bytové a domovní sítě, oblast RFID a čárové kódy, zkušenosti z projektového řízení. Mimo práce k obživě chci popsat i práci k zábavě. Opracovávání pískovce, žuly, opuky při výrobě koryt a květináčů na zahradu. V osobní části webu bude především fotogalerie, oblíbené odkazy na jiné webové stránky z kterých čerpám, postřehy z osobního života, genealogie rodiny z mojí i Jarčiny strany. Postupně web budu rozšiřovat a aktualizovat. Uvidím, co se prosadí nebo rozvine.

Je 29 března devět hodin dopoledne

Veltruské dětské slavnosti, vojenské muzeum, film Terabithia, logika a fantazie

Ráno napadl nový sníh. Tuto zimu už poněkolikáté. Píšu zimu, ale astronomicky už je vlastně jaro. Venku je spousta křovin i stromů už viditelně napučených. Jívy jsou vykvetlé a kočičky se dají běžně koupit na trhu.
V sobotu pobýváme na zámku Veltrusy. Slavíme Vítání jara. Zastavujeme autem před zámkem u hlavního vchodu na parkovišti. Jdeme po cestě kolem obory na zámek. Daňci i laně se zjara drží u plotu. Vyhřívají se na slunci a tak jsou k vidění. Fouká velmi studený vítr. Kolem zámku je asi 20 stánků. V jednom chceme koupit teplé pití. Prodavačka nemá žádné drobné. Jsme první návštěvníci. Nakonec nějaké nacházíme. Domlouváme se, že námi dané drobné si prodavačka nechá až se vrátíme pro kávu aby pro nás měla nazpět. Kupujeme pár drobností a jdeme se ohřát do pravého křídla zámku. V přízemí probíhají dětské slavnosti. Místo Matyáše se tvorbě věnuje spíše mamka. Vytváří si květináč s velikonoční výzdobou z živých květů a větviček a z polínka břízy malého zajíce.
Ríša s námi není. Je se skautem ve vojenském muzeu v Praze na Žižkově. Líbí se mu hlavně těžké kulomety a protitanková děla. Prej byly ohromný. Venku stojí tank T34. Prohlíží si granáty, miny a další pěchotní techniku.
Na počítači pouštíme film Most do země Terabithia. Je to příběh o dětech kolem 10ti let, které si na výletech v okolí svého bydliště naleznou hezké místo se starší polorozpadlou chatou na stromě. Tu si částečně opraví. Rádi tam chodí a sní různé příběhy o fantastické zemi Terabithii. Ve vysněné zemi se posléze stanou králem a královnou. Dívka ve filmu zahyne, když je kluk na třídním výletě se svojí učitelkou. Děj filmu se mění ...
S ohledem na zhlédnutý příběh se s Ríšou bavím o fantazii. Zmiňuji známý výrok A.E. Logika tě dostane z bodu A do bodu B. Fantazie nebo představivost tě dostane kamkoliv. Nevím, jestli mi rozuměl. Myslím, že ve světě v kterém v osmi letech žije slovo logika význam nemá. Fantazie silně převažuje.

Je 17 dubna půl šesté odpoledne

Zahrada, dětské hlášky, trh v Ředhošti

Dívám na rozkvétající Zlatý déšť na zahradě. Zlatý déšť je keř o ploše 2 x 3 m vysoký asi 2m. Je umístěn na stoupající terase přímo pod betonovou zdí. Betonová zeď sma drží další menší terasu. Hned vedle keře vytvářím záhon pro víno. Kupujeme odrůdy Suručensky a Prim. Záhon zryju do hloubky půl metru, vyházím kamínky, prohnojím, doplním směsí hlíny a zahradní zeminy z kompostu. Kolem záhonu naskládám pískovcové kameny. Tím má dílko stabilitu. Záhon je trochu zapuštěn do země aby nabíral dešťovou vodu.
Asi týden nazpět konečně končí nízké denní teploty a začíná jaro. Matýsek, ani nevím z jakých souvislostí vypozoruje, že už bude teplo. Přichází k bobům, které jsou připravené u vstupních dveří do domu a prohlásí: Tak jsme dobobili a dosánili. Je pravda, že sníh už nenapadne. Boby odnášíme na půdu.
Uklízíme zahradu a vyndaváme zahradní nábytek. Musím nařezat dřevo uskladněné na zahradě, určené původně na zimní sezónu. Je dobře, že mi zbylo.
O víkendu je naše rodina na trhu v Ředhošti. Je vzdálen od Kralup asi 20 km. Nemáme tušení, že tak rozsáhlé tržiště je od nás takový kousek. Na trhu jsou k vidění různé zemědělská plodiny a živá zvířata. Všude různé stánky i bleší trh. Původně jedeme koupit dekoraci na zahradu. Možná sochu. Nic podobného tam ale nenacházíme. Jája kupuje sazenice jahod do jahodníku pod vzrostlým ořechem na zahradě a Netřesk na skalku. V jednom ze stánků dáváme výborný bramborák. Klukům koupíme pár pamlsků.

Je 11 května půl osmé navečer

Dětské hlášky, první písnička, čtení knih, domácí pohoda

Nakupujeme v Tescu. Ríša mi říká: Máš v bříšku zásoby jako medvěd. Trochu mi narostlo bříško. Syn při pohledu do plného nákupního košíku zhodnotí situaci tak, že se chystám na zimní spánek. Připomínám mu medvěda zásobícího se před zimou. Představa tlustého medvěda mě rozesmívá.
Máťa se naučil první písničku. Zpívá ji babičce Jarmile Glosové z Habartova do telefonu: Sluníčko, sluníčko zasviť jen maličko, stojíš tu u cesty, stane se neštěstí, něco tě zajede ... Je na sebe pyšnej. Rád se pochlubí.
Před spaním pravidelně čteme dvě kapitoly z knihy Rychlé šípy - Záhada Velkého Vonta od Jaroslava Foglara. Ríša každý večer před spaním nachystá knihu. Těší se na pokračování příběhu. Vždy se ho zeptám na číslo strany a kapitoly kde budeme se čtením pokračovat. Skoro pokaždé to přesně ví. Má doubrou paměť.
Ríša přináší ze školy samé jedničky za předchozí dva týdny vyučování. Je jich víc než deset. Údajně to ve třídě nikdo jiný nemá.
Máťa začíná v týdnu spát ve školce. Místo na 12:00 ho teď vyzvedávám kolem 15:30. Sám to navrhl a je spokojenej. Na spaní si bere plyšového méďu. Ráno, když se v šatně převléká, mě upozorňuje, že musíme dát kolíček. Kolíček s obrázkem se připíná na tabuli kde jsou značky jednotlivých dětí. My ho dáváme k našemu dráčku. Tím se označí, že je Matyáš přítomen ve školce. Mates se začíná kamarádit s Vojtíškem a Matějem. Z holek se kamarádí s Natálkou. Údajně si hrají s kuchyňkou.
Ríša si s mojí pomocí kupuje ve školní družině knihu Kralupská strašidla. Během dne se chystá číst kapitolu s názvem Pírek.
Máťa dopíjí své oblíbené mléko, které musí mít vždy před spaním. Chystá se na převlečení do pyžama. Beru ho ze srandy za zadek a říkám: "to je ale klustá prdelka". Překulím ho na postel a dodávám: "ty jsi ale opičák". Odpovídá mi: "nene, nejsem, ty seš klustoprd". Celou dobu je vysmátej jak jojo.

Je 23 května kolem šesté podvečerní

Koleda a básnička, matika

S klukama kolem osmé zaléháme do postele. Vymýšlýme básničku. Napadá nás koleda:

Byla jedna slepička, vyprdla dvě vajíčka.
Jedno se jí rozbilo a to druhé uhnilo.
Kohoutek teď pláče, že nemá ani ptáče.
Slepička už zase sedí, vyvalené bulvy hledí.
Počkáme si maličko, bude zase vajíčko.

Potkávám cestou v Kralupech dva mně neznámé chlapy. Ti si notují trochu vulgární básničku. Hned poznávám, že jde také o náš výtvor, který v Kralupech zdomácněl. My ovšem některá slova pouze naznačujem. Richard básničku odříkal ve škole. Velmi rychle se vžila.

Šel král a šel dál.
Šla královna a šlápla do ...
Šel princ pozoruje ptáky, šláp do toho taky.
Pak šla malá princezna zase šlápla do ...

Richard vedle mne dělá úlohu z matematiky. Ve škole se učí násobilku a dělení do pěti. Je to vlastně o tom, že násobilku do jedné, do dvou a do pěti se vcelku nemusí učit. Zvládnout musí násobilku a dělení do tří a do čtyř.

Je 17 října

Zlobivej zub, čisté srdce

Ríšovi natekla dáseň nad zubem. Moc ho to nebolí, ale k zubaři musí. Má trochu strach. Zubař mu dává injekci. Ríšu to bolí a tak trochu zaslzí. Matýsek ho vidí, přichází k němu a říká: nebreč, já ti to doma pofoukám. Má čisté srdce. Chvíli s mámou čekají v čekárně až začne injekce působit. Pak jdou zpět do ordinace. Ríša má strach protože při minulém trhání mu zub zubařka vyndávala přes půl hodiny. Zubař je tentokrát rychlejší. Do minutky je zub venku.

Je 26 listopadu

Krevní plazma, nejhezčí dárek mého dospělého života, levitace

V pátek 22. listopadu mám volno. Beru Matýska do Prahy na výlet. Výlet pro něj. Já jedu darovat krevní plasmu. Samotné darování trvá hodinu. Přístroj odebere krev, oddělí plasmu a krev bez plasmy mi vrátí zpět do žíly. Na oddělení pro samotný odběr Matýsek nemůže. Nechávám ho na starosti sestrám na příjmu. To se mu moc nelíbí. Při čekání, než se dostanu na řadu, co chvíli vykouknu z chodby a zamávám na něj aby měl jistotu, že tam někde jsem. Matyk sedí u sestřiček a s úsměvem mi pokaždé zamává. Při samotném odběru mi sestřička vyhoví. Jde se na Matýska podívat jestli nesmutí. Po odběru ho najdu jak pobíhá po čekárně s vybarveným obrázkem postavy Bořka stavitele.
Po rozloučení se střediskem odběru jdeme s Matýskem na procházku starou Prahou. Míříme z Perlovy ulice směrem na Staroměstské náměstí. Máme štěstí. Je za pět minut dvanáct a tak počkáme na odbíjení Orloje. Pozorujeme dvanáct apoštolů a závěrečné zvonění postavy kostry jako symbolu lidské dočasnosti. Po orloji na náměstí potkáváme živé sochy. Jsou celé ve zlaté barvě. Přesně imitují strnulý stav. Občas se některá pohne. Jedna vydává zvuk přesně napodobující ptačí zpěv. Zavítáme do knihkupectví Knihy dobra. Kupujeme mámě Jarušce růžový achát k 37 narozeninám. Jde o menší plátek seříznutý tak aby se skrze něj dalo pozorovat slunce.
Při popisu zážitků našeho života se mi vybaví vzpomínka na nejhezčí dárek jaký jsem od Jáji kdy dostal. Byl to asi 7 centimetrů velký klokánek z malých mořských mušlí. Jája ho vzala do obou rukou, které měla přiložené na prsou a přitiskla se na mě. Já ji objal. Přiznala mi, že koupila jenom drobnost, protože na nic dražšího neměla peníze. Bylo to velice milé a velice hezké. Byla mladá, jemná, měla čistou duši a voněla vzduchem. Vím i nevím co bylo dál. Tento zážitek budu mít v sobě zapsán do konce života.
Z knihkupectví se vydáváme do MC Donalda na hranolky. O těch se Máťa zmiňuje celou cestu. K hranolkům dostává hračku psa z animované pohádky Scooby Doo. Moc se mu líbí. Od MC Donalda jdeme ulicí Na příkopě k nádraží. Téměř před Českou národní bankou uvidíme dva kluky, kteří předvádějí něco stěží uvěřitelného. Levitaci. Jsou oděni jako chudí jogíni. Místo bot mají tlusté ponožky. Jeden z nich zaujímá jogínský posed a se zkříženými nohami sedí na zemi na dece. Pravou ruku má nataženou od pravého boku asi do výše půl metru. V této ruce drží přes metr dlouhou hůl nebo spíše klacek. Hůl sama se nedotýká země. Asi třicet centimetrů sedí, přímo nad hlavou prvního, druhý kluk. Ten se přidržuje druhého konce hole. Nic jiného ho nepodpírá, takže jakoby sedí ve vzduchu. Můžeme je pozorovat z jakékoliv strany. Myslím, že to je mistrovský trik, vypadající jako skutečná levitace. Matyáš se svou čtyřletou dětskou duší to bere jako něco normálního. Později se opravdu dozvídáme, že to trik byl. Jogíni používali důmyslnou železnou konstrukci.
Domů jedeme letos zavedeným regionálním vlakem společnosti Arriva. Je to první konkurence Českých drah na trati do Kralup.

Mezi květnem a říjnem, kdy jsem se k psaní nedostal se udála spousta věcí.

Kralupská povodeň, skaut, dožínky ve Veltrusech

Velmi důležitou událostí v tomto roce byla povodeň začátkem června. Nebyla tak katastrofální jako v roce 2002, ale přesto velmi výrazná. V Kralupech voda kulminovala 3. června. Centrum bylo zaplaveno. V místech, kde obvykle parkují auta stály požární pramice. Stará část Kralup byla uzavřena. Některé oblasti byly evakuovány.
S mamkou a klukama vše fotíme. Nejsme sami. Protože voda stoupá pomalu, většina lidí i s rodinami obléká holínky a jde se podívat jakoby na promenádu. Z kopce Hostibejk nad Kralupami je vše vidět jako na dlani. Nechci se dotknout lidí, kterým byla způsobena škoda. Je to svým způsobem zajímavé.
Richard dostává vysvědčení z druhé třídy. Samé jedničky. Prázdniny kluci prožívají spíše s námi v Kralupech. Richard je na táboře se skautem. Mimochodem to je poslední akce oddílu Vlčata. Po prázdninách se vedoucí loučí s oddílem Vlčat a kluci přechází do oddílu jiného. Máma Jája i jiné mamky často vedoucího kluků doprovázely na různé akce se skautingem spojené.
Z akcí, které navštěvujeme musím zmínit povedené dožínky hraběte Chotka na zámku Veltrusy. Kluci i my s Jájou si zkoušíme udělat vlastní chlebové placky. Nejdříve pokosíme nebo srpem posekáme vzrostlé obilí. Poté je vymlátíme cepem, sesypeme do nádoby a jdeme je semlít pomocí mlýnků. Jeden mlýnek mele nahrubo, další najemno. Mouku smísíme s vodou a kváskem, prohněteme a vytvoříme těsto. Těsto se rozprostře na placku a vloží na rozpálenou plotnu starých kamen. Kamna stojí na louce pod širým nebem. Lepší pečivo, sice trochu hrubší, jsem nejedl. Jsem nadšen. Během akce vidíme žentour, strojní mlátičku z třicátých let poháněnou spalovacím motorem na celoželezných kolech. Motor žentouru se nahazuje tedy startuje klikou. Při běhu vydává specifický kloktavý zvuk. Spousta dobrovolníků mezi pořadateli je v dobových krojích. S mamkou vychutnáváme domácí pivo Slepý krtek z minipivovaru v Ujkovicích. Vyslechneme si přednášku o rytmických říkankách používaných při mlácení obilí pomocí cepů. Říkanky byly vytvářeny pro dva a více cepovníků, tuším do počtu deseti, mimo čísla sedm tak, aby se rýmovali. Každý z cepovníků podle rýmu věděl kdy má udeřit a kdy počkat aby nepřekážel. Říkanka pro sedm cepovníků se údajně nedá vytvořit tak aby si cepovnící vzájemně nepřekáželi. Podle říkanky zpívané nahlas se dal odhadnout počet cepovníků už zdáli. Čím více cepovníků, tím bohatší sedlák.

O prázdninách

Letiště Ruzyně, plavba s pramicí, setkání 3 císařů

Prohlídka letiště Ruzyně. Prohlídka probíhá pojížděním autobusem po letišti. Z bezpečnostních důvodů můžeme vystoupit pouze v požární zbrojnici. Fotíme se s hasiči a jejich požární technikou. Z autobusu vidíme přistávat na ranveji jedno letadlo za druhým.
Když se Ríši ptám, co se mu o prázdninách nejvíce líbilo, odpovídá mi, že přístav Marina a půjčení pramice. V přístavu si půjčujeme všichni čtyři pramici. Kluci dostávají pro jistotu vestu. Vyplouváme. Plujeme proti proudu i po něm. Máme po straně siluetu zámku Nelahozeves. Ríša si chce vyzkoušet, jak se pramice řídí a tak mu půjčuji vesla. Strašně se diví, že pramice se točí dokola. Vysvětluju mu, že do každého vesla musí dávat pomocí rukou stejnou sílu.
Mně se o prázdninách nejvíce líbí Svatováclavské slavnosti ve Staré Boleslavi pořádané ke 120. výročí setkání 3 císařů. Historicky to byla vlastně koalice, která měla zastavit císaře Napoleona na jeho vítězných taženích. Velkolepý průvod v dobových oblečeních jde od zámku ve Staré Boleslavi přes most nad Labem na náměstí v Brandýse. Před zámkem se koná přehlídka, kde je možné vidět jednotlivé armády i s jejich výzbrojí a oblečením ve věrných barvách. Ruskou, německou i rakouskou. Kluci jsou nejvíce překvapeni výstřely z děl a dalších palných zbraní. Netuší, že to může dělat takový randál a to, že to rezonuje až v prsou. V televizi zvukaři vše potlačí.
Richard akci fotil oproti mému foťáku jenom mobilem, ale jeho fotky byli o poznání lepší.