Jak jde život
Rok 2015
Blíží se polovina školního roku. Za pár dnů má Richard vysvědčení, Matyáš zápis do školy. Richard má všechno dobrý. Možná bude dvojka z češtiny.
Matyáš se se mnou a mamkou učí psát písmenka. Zatím pouze tiskací velkou latinkou. Učí se jednoduché počítání a sčítání do 15. Rozvíjí schopnost kreslit.
Vybereme téma na internetu aby měl nakreslenou předlohu a dáme se do toho. Občas mu něco předkreslím nebo mu držím ruku.
Hry na xboxu se ujaly. Richard má postavu Thief - zloděj dobře rozehranou. Je v úrovních o kterých ani nevím, že existujou. Dříve to bylo tak, že si u her
chodil pro radu on ke mně. Teď je to naopak.
Mamka a Matyáš si oblíbili hlavně pohybovou hru s kinektem Dance 2014. Matyáš si ji sám pouští a tančí a tančí.
Matyáš přináší domů nějakou breberku. Napřed blinká on, pak je špatně mně, nato Ríšovi a mamce. Podobné choroby mi připomenou, že přece jenom nejsem
nesmrtelným. Naštěstí jsou rychlé a hned odezní.
Zmiňuji známému Jardovi, že topím v kamnech dřevem a uhlím. Nemáme tedy žádné centrální vytápění. Poznamená:
Nejdůležitější událostí měsíce je přijetí Matyáše na základní školu v Mikovicích. Včera nám přišlo oznámení. Kluci spolu budou chodit rok do jedné školy.
S Matyášem procvičuju psaní tiskacích písmen abecedy. Spontánně se naučí smysl jednotlivých písmen a přitom udrží a rozvine motoriku ruky. Tu získá ve
školce i doma. Snažíme se často kreslit různé obrázky. Postavy, zvířata, raketu nebo tank. Maty rozený malíř tedy není, ale snažíme se.
Abych trochu kluky odehnal od počítače, navrhuji, že se naučíme písničku Není nutno od Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka z pohádky Tři veteráni. Richard
uměl ke konci školky asi deset písniček. Po školce dostal na cestu do života zpěvník. Matyáš buďto neumí nebo spíše nechce zazpívat ani jednu písničku. Snad
se mi podaří oba píseň Není nutno naučit do Matesových narozenin.
Se psem procházíme lesem Lutovníkem. Zatím není teplo tak jako loni. Na nebi jsou roztrhané temné mraky, přes které prosvítá zapadající sluníčko a vytváří
barevné scenérie, které k zapadání patří. Zapadající slunce nebo pohled do dáli se mi nikdy neomrzí. Kluci se celou cestu navzájem prohání. Richard cestou
průběžně nachází tři tenisové míče. Dva zase ztrácí. S tím zbývajícím hází do dálky nebo míč kluci pohazují po sobě. Já zápasím s naším stále táhnoucím psem.
Nevím jak ho zpomalit. Po procházce mám ruce vytahané až na zem.
Vyzvedávám Richarda ze školy. Postupně obíhám úřady. Musím dát dohromady daně za rok 2014. Zatím to vypadá na docela vysoké vrácení přeplatku. Uvidím při
předání na finančním úřadě zda jsem to správně vyplnil.
Nechávám spravit naše starší auto značky Ford v servisu u pana Kukačky. Nesvítí parkovací a zadní světla a také palubovka. Pojistky prohlížím já i kolega
z Aera, kde pracuji. Nic nenacházíme. Nakonec poruchu působí přepínač světel na palubovce vedle volantu. Překvapuje mě nízká cena za opravu. Musím ocenit
serióznost a dobrou práci.
Chystáme se vyrazit na hory, za babičkou a bráchou. To popíšu v dalším zápisu.
Navštěvujeme mamku Jarmilu, bráchu Rendu a rodinu jeho ženy Jany. Máme nabitej program. S bratrancem Jájou navštěvujeme vyhřívaný bazén s atrakcemi ve
Františkových Lázních. Mates je unešenej z tobogánu. Astrologickým znamením patří Maty k Rybám, k vodnímu znamení. Musím s ním jezdit znova a znova. Lázně
samotné a část kolonády procházíme nadvakrát. Před plaváním ve dne a pak i v noci, kdy jsou pohádkově nasvícené.
Následující den vyrážíme na Bublavu na lyže. Platíme Richardovi instruktorku. Richard je už po hodině schopen samostatné jízdy a tak pluží po svahu sám.
Mates nechce moc spolupracovat. Další den vyrážíme znova. Tentokrát dostává i Mates instruktora. Ten ho bere lanovkou rovnou na větší svah místo na
dětskou dráhu. Po hodině už také statečně pluží a zatáčí. Oba kucí celkem ví jak mají zastavit i když pádů je nepočítaně. Já dělám soumara. Stále dokola a
dokolaje je z pod kopce tahám k lanovce aby se mohli vyvézt na svah. Už třetí den jsme na lyžích. Instruktor nám půjčuje udělátko z plastových trubek. Do
udělátka se dají zapřáhnout dva kluci najednou. Místo střídavě jednoho a jednoho protahuju jednu cestu k lanovce. Zátěž a váha v tahu se rapidně nezvýší.
Pochopitelně všichni navštěvujeme babičku. Tu doprovázím na vyšetření očí a poté pomáhám s nákupem z obchodu. Babička Jarmila nám vypráví několik historek o
rodinách z kterých pochází. Mohu je přidat do rodokmenu.
V domácnosti u bráchy Rendy děláme dodatečně druhé vánoce. Rozbalujeme dárky. Jsme bohatší o stolní fotbal, dětské piano a rodinnou soutěž Česko.
Zmíním zajímavý zážitek. Pár hodin před odjezdem do Kralup na nebi nad domem v Pepíkově, ne zcela blízko, ale rozeznatelně, létá v kruzích 13, slovy třináct,
čápů najednou. Nikdo z nás nikdy nic podobného neviděl.
Na dnešek měnili zimní čas za letní. Spíme jak nemluvňata až do desáté, s posunem času, až do jedenácté hodiny.
Mates oslavil 20.března své šesté narozeniny. Už jsem zmínil, že jsem chtěl Máťu naučit písničku od Zdeňka Svěráka Není nutno, není nutno ... tak, aby ji
uměl ke svým narozeninám. Písničku umí perfektně. V rodinném kruhu, když přebírá dárky, ji krásně vystřihne. Pak přijede děda, babička, strejda a teta
Řehákovi, Barborka a Patrik.
Venku je pěkně. Jsme na zahradě. Mluví se a mluví, jí, pije a slaví a na písničku se zapomene. Později doma Matýskovi říkám:
Díváme na film Nechápu, jak to dokáže. Hlavní děj se točí kolem ženy, hraje ji Jessica Parker, která je pracovně i rodinně vytížená. V jednom ze záběrů je
ukázána jak nemůže v noci spát. V hlavě se jí rojí myšlenky na to co musí zařídit, co uklidit a nachystat, co nakoupit, co s dětmi a manželem, co s
kolegyněmi a prací, co s ...
Zkouším nainstalovat v domě kamery. I proto, že bych chtěl něco podobného sám nabízet. Některé záznamy posílám zkusmo na internet. Záznam se tedy nedá
zničením kamery nebo PC odstranit. Na síti prostě zůstane. Trvalý celodenní záznam nemá vcelku význam. Lepší je ho spojit s detektorem pohybu. Musí se
vyřešit i potenciální výpadek elektřiny. Kamery s vyřešeným zálohovaným zdrojem nebo bateriemi můžou jet klidně dál i řadu hodin po výpadku. Možná by stálo
za to spojit se se sousedy a dělat venkovní záznamy společně.
S Matýskem hrajeme stolní fotbal. Snažím se hrát nešikovně. Přesto si Mates sám vstřelí vlastňáka. Podívá se na mě a řekne:
Na Velikonoce jsme doma. Pouze Ríša se vydává s kámošema koledovat. Přináší spoustu pamlsků.
Klukům necháváme dát u doktorky očkování proti klíšťatům. Richard už má několikáté za sebou. Vždy po třech letech. Teď bude následovat až po pěti letech.
Matyáš musí ještě na druhé očkování v červnu aby protilátky byly opravdu účinné. Na platbu nám přispěla pojišťovna MV, což je milé.
Konečně se oteplilo a tak jsme pořád na zahradě. Vše bují a kvete. Se sousedy máme přes plot udělaný malý žebřík, takže Broncovic děti střídavě přelézají k
nám a naše k nim. Máme z pokoje na zahradu pěkný výhled. Letos se pořádně rozbujel rododendron. Tolik květů červené až rudé barvy ještě neměl. Zasazujeme
několik nových rostlin na skalku ve vrchní části zahrady. Názvy jsou latinské. Nepamatuji si je, takže je nezmíním. Nás při koupi zajímá hlavně barva květů.
Máme modrou, bílou, červenou, růžovou ... Některé rostliny jsou podobné spíše kaktusu. Jsou stálezelené a nekvetou. Zrají lesní i velkoplodé jahody, rybíz
červený i bílý, maliny, ostružiny, višně, jablka, hrušky a ořechy. Měli bychom zkusit zasadit třešeň. Ovoce jíme přímo po natrhání nebo z něj udělá Jája
buchtu.
Máťa domů opět přináší střevní chřipku. Blinká. Má horečku a je dehydratovanej. Sami nasazujeme jako samoléčbu Coca-Colu. Po poradě s doktorkou doplňujeme
vychlazenou minerálku a čaj, do kterých přidáváme hroznový cukr koupený v lékárně. Podáváme vše zpočátku po několika lžičkách. Po uklidnění žaludku přecházíme
na bramborovou kaši, vařenou rýži nebo piškoty. Sotva se Mates oklepe, dostane to Ríša a já s mamkou máme také menší potíže.
Richard navštěvuje krátce před nemocí se svým kamarádem Lukášem a jeho taťkou krytý bazén. Pořádně řádí. Domů se vrací nadšenej, ale s naraženou rukou.
Později, když se mu udělá špatně, vypadne z něj, že upadl a narazil si temeno hlavy o kachličky. Nevíme, jestli mu je špatně od poraněné ruky nebo od nárazu
do temene. Naštěstí se vše uklidní.
16. května se účastníme závodu Medvědí stezka ve Veltruském zámeckém parku. Tento závod běžel už Ríša jako předškolák. Vlastně jsme od roku 2011 ani jednou
nevynechali. Za předškoláky běží ročníky 2008 až 2010. Trať je dlouhá dva a půl kilometru. Plní se na ní různé úkoly. Matyáš trasu uběhne za 31 minut a 57
sekund. Ze čtyřiceti dětí je osmý. S trestnými body za nesprávné splnění úkolů až třináctý. Běží s námi i Ríša, ale jen zkusmo bez účasti v soutěži.
Mě ovšem Matyáš nejvíc překvapuje svou vytrvalostí. Na začátku mu radím, aby se zastavil, pokud nebude moct a chvíli šel pěšky. Že se mu přizpůsobíme.
Matyáš ale od začátku vyraží jako trénovaný závodník. Běží bez zastávky celou cestu. Mám dojem, že ho spíše brzdíme. Určitě bude v atletice minimálně stejně
dobrý jako Richard.
Škoda, že mu lépe nevyšly úkoly. V jeho věku nezná názvy ani běžných rostlin a je mu jedno, že berušce se říká Slunéčko sedmitečné. Atmosféra je moc fajn.
Potkáváme se s našimi známými i rodiči Matýska spolužáků.
9. nebo 10. května procházíme výstavou Gateway to Space – Brána do vesmíru v Praze Holešovicích na Výstavišti. Výstava má dobré marketingové zajištění
a reklamu. Rodinná vstupenka je za cenu kolem 900 Kč. To je cena dost nepřiměřená na to, co nakonec vidíme nebo zažijeme. Hned je poznat, že stálou výstavu
demontovali někde v zahraničí a v Čechách ji jen provizorně sestavili a snažili se udat s co největším ziskem. Sem tam je pár odkazů na současný vesmírný
výzkum. Spíše má vše prezentovat americké, někdy sovětské, úspěchy ve vesmíru. Exponáty i různé simulátory zažily nejspíš největší slávu někdy v 70-sátých
letech. Vše je opotřebované a některé popisy a články ani nejsou přeložené z angličtiny do češtiny.
Po výstavě se procházíme po areálu samotného výstaviště. To je teprve nadělení. Nevím, zda jsou majitelem kolotočáři Kočkovic nebo město Praha, ale po
zhlédnutí budov a okolí je vidět naprostá katastrofa. Naprosté selhání řízení majitelů a managementu. Vše je rozbité, opotřebované, vytunelované a opuštěné.
Poblíž železničních kolejí je pár hodně starejch, uslintanejch atrakcí. Evidentně zde tvrdě pracuje
U Richarda řešíme kam a na jak dlouho ho poslat na tábor s angličtinou.
Po návratu ze školky s Matyáškem kreslíme spojování bodů pomocí čar na čtverečkovaném papíře. Všímám si, že ve školce mu to moc nešlo. Vychovatelky dávají
dílka našich dítek na nástěnku. Mates mívá své dílo označené symbolem dráčka, který k němu patří. Je vidět, že má problémy s vedením vodorovných i
horizontálních čar u některých tvarů. Místo rovné čáry kreslí spíše obloučky.
Doma objevujeme Písanku pro první třídy. Tato učebnice rozvíjí jemnou motoriku rukou. Věřím, že to Matymu pomůže. Mates právě vedle mě kreslí Spongeboba,
čti spánčboba, postavičku oživlého sýra, který vypadá jako chlapec.
Richard dnes, celej natěšenej, kolem sedmé ráno odjel na svoji první školu v přírodě. Jel do rekreačního střediska do Varvažova u Písku. Údajně tam bude více
tříd, nejen naše 4. třída Mikovická z Kralup.
Zhruba před týdnem se s Richardem domluvám, že bude ze školy chodit domů sám, když bude mít chuť. Ráno se tedy dohodnem, jestli chce vyzvednout nebo se o sebe
postará sám. S kámošema chodí ven nebo kámoši k nám domů po libosti. Nijak klukům nebráníme. Mamka bývá v práci přes den. Já spíše v noci. Není to úplným
pravidlem, protože si směny mohu dohodnout. Doma je vlastně někdo pořád. Bez starostí o staršího syna se po směně aspoň trochu vyspím. U Ríši stále musím
zajišťovat kroužky a povinnosti s učením. U Matýska se pořád musím starat o všechno.
Mamka je s klukama na Dnech Kralup. Kluci zkouší různé atrakce včetně střelby nebo si mohou vlézt do policejního auta a použít vysílačku.
Na žádost Matyho přináším bednu, ve které máme uložené vláčky i s kolejemi. Celá sestava je od americké firmy Geotrax. Soubor velmi dobře vydrží
Maty je jeden den se školkou na výletě na místním kopci Hostibejku nad naším domem. Další den jsou trochu dál. Jedou se podívat na akci Hasiči Praha. Líbí
se mu, jak je hasiči kropí vodou. Je to vlastně jeho poslední výlet. Čeká ho ještě rozloučení se školkou na školní zahradě a potom přijdou prázdniny.
Dopisuju si s Hankou z Ostravska. Osobně ji neznám a ani nevím jak vypadá. Setkáváme se na serveru NJ.cz v kapitole Brieffreunde. Smyslem dopisování je
zlepšit znalosti němčiny v psané podobě. Většinou píšeme o obecných věcech, o nás samých nebo o rodině. Co kdo dělal apod.
Zde je ukázka mé odpovědi:
Ich Grüsse dich Hanka,
entschuldigung, dass ich nur nach sieben Tagen beantworten. Ich muss abschreiben, dass mehrere Ereignisse geschah.
Fürs Erste. Ich habe Affiliate Program für Hypotheken untergeschrieben. Jetzt muss ich meine Webseite bearbeiten. Ich möchte AdWords und AdSense von Google
benutzen.
Zweitens. Ich gab die Dokumente zusätzliche Brigaden zu erhalten.
Ich wünsche dir, dass dein Möbel ist wie neu. Vor einige Jahren ich gab meinem Bruder Antikmöbel. Große und kleine Schrank und zwei Betten.
Zu meiner Familie. Mein älter Sohn ist an "die Schule in der Natur". Ich weiß nicht, ob ich schrieb "die Schule in der Natur" richtig auf Deutsch. Jünger
Sohn war gestern mit mir in Prag in der mündlichen Verhandlung. Heute war mit mir und meiner Frau sammeln auf Erdbeeren. Sie waren große und köstlich.
Wir nähern uns den Ferien. Wir wollen die englische Sprache verwenden Kinderlager. Vielleicht auch Kinder Sportlager. Während der Urlaub bleiben wir mit
meiner frau im Kralupy. Wir planen nur einige Ausflüge und oft wollen wir zum Fluss gehen. Wir wollen auf Rollschuhen und auf Fahrrad fahren.
Sie und Ihre Lieben alles Gute, Robert
Je možné, že gramaticky není vše správně. Oba se němčinu soukromě učíme. Improvizujeme a děláme tedy chyby. Mně se tento způsob učení líbí.
Venku prší. Mám chvilku na napsání několika řádků.
Hlavní události jsou dvě. Předání vysvědčení Richardovi a slavnostní ukončení školky Matýska na zahradní slavnosti.
Richard dostává samé jedničky a dvě pochvaly. Má vyznamenání. Borec. Celá Mikovická škola i tým lidí starající se o děcka se mi moc líbí. Třídní učitelka,
ředitel i obě družinářky. Matyáš od září v Mikovické škole nastupuje do první třídy. Kluci budou do pětitřídky rok chodit společně. U Matýska budeme využívat
družinu podobně jako u Ríši. Menší školy jsou ideální. Určitě jsou lepší než školy s několika sty dětmi.
Zahradní slavnost ve školce se povedla. Dva profi moderátoři děcka roztancovala a pořádně rozpohybovala. Zahrada školky, kterou navštěvovali oba kluci, je
plná keřů a schovek. Toho si všímám teprve poslední den při rozlučkové slavnosti.
Kluci na začátku prázdnin dostávají nové hry na konzoli Xbox One. Mladší Maty Minecraft. Může si stavět a prožívat vlastní svět. Virtuální realita je stavěna
z kostek podobně jako Lego. Hráč může získávat různé nástroje, suroviny, ingredience nebo maso a poté vytvářet třeba domy do kterých doplňuje dveře, okna,
stěny a zařízení. Může vykopat podzemní úkryty nebo stavět hory. Hra je řešena jako nekonečná krajina s kopci, údolími, poli, vodstvem, lesem ...
Starší Ricky si instaluje hru Halo, skládající se celkem ze čtyř samostatných her na podobné téma. Bojuje proti vesmírným vetřelcům na zemi, ve vesmíru, na
cizích planetách a ve vesmírných lodích. Hra je střílečkou s velkým množstvím misí. Mise může hrát vkuse celé týdny. Domov se proměnil na hráčské doupě.
Jája je nadvakrát na dámské párty ve vile u kamarádky z práce. Napoprvé sama. Napodruhé i se syny. Kluci aspoň poznají prostředí i jiných domácností a holky
se budou trošku krotit.
Občas posekám trávu na dvorku srpem. Dělám to kvůli kondičce. Srp je lepší než sekačka. Na zahradě vše bují a kvete. Sklízím a ještě sklidím hodně višní.
Před lety zasazený strom začal pořádně rodit. Je zdravej a pořádně rozvětvenej. Máme spoustu červeného a bílého rybízu. Angrešt a černý rybíz dozrávají. Jája
dělá z rybízu báječné koláče. Na zahradě zasazuji vedle žlutého bíle kvetoucí mech. Oba mám z letiště Vodochody, kde rostou jako plevel přímo na
asfaltovaných cestách nebo na střechách hal.
Chystáme věci na stanování a koupání. Chceme strávit den a noc u kamencového jezera v Chomutově. Máme od známých na jezero dobré reference. Radarová data o
počasí ne webovém serveru předpovídají 50% pravděpodobnost bouřek. Nevím tedy co z toho bude. Teplota má být kolem 35 stupňů.
Vypouštíme zahradní bazén a pořádně ho čistíme. Samotné vypouštění pomocí 1/2 coulové hadice trvá celou noc. Voda odtéká do bývalého cihlového bazénku -
kachňáku zapuštěného v půdě na zahradě. Je věkem popraskaný. Veškerá voda se vněm ztratí. Dříve, než byly provedeny opravy opěrných zdí jednotlivých teras
zahrady, voda z kachňáku vytékala ze zkorodovaného výpustného kohoutu na dvoře hned za domem. Kachňák zbudoval původní majitel domu - řezník asi před sto
lety.
Matyáš navštěvuje s mamkou ZOO v Praze. Jsou tam celý den. Po návratu domů mi na mapce ukazuje kde všude byl a co všechno viděl. Zmíňuje hlavně slony, žirafy
a lachtany.
Richard už je sedmým dnem na táboře. Z webu o táboře pravidelně stahujeme fotky z činností, které tam probíhají. Děcka jsou rozdělena do kolejí podobně jako
ve filmu o Harrym Poterovi. Richard je tuším v koleji Nebelvír. Postavy a příběhy Harryho Pottera jsou tematickou náplňí celého tábora. Děcka se učí lézt po
lezeckých stěnách a pohybovat se v lanovém světě nad terénem kolem dřevěné věže. Skáčou na veliké trampolíně. Chodí na túry do lesa, vážou uzly a plní různé
úkoly. Připraví si vánoce s nazdobeným stromkem ve stylu Harry Potter. Cvičí s hasiči, kteří jim zadýmovali hotel aby si vyzkoušeli únik z hořícího objektu.
Mají možnost stříkat z hasičských stříkaček. Střílí z elektrických pušek, které fungují na podobném principu jako paintball. Rozdělávají táborové ohně a
zpívají písně, které k ohňům patří. Celým táborem se vine angličtina a snaha o to ji používat. Richard mi po návratu přiznává, že občas se musel domlouvat s
rodilými mluvčími rukama a nohama.
Je tomu týden, co se vrátil Ricky ze sportovního tábora. Před sportovním byl na táboře zaměřeném na angličtinu. Když se ho zeptám, který tábor byl lepší,
tak mi přizná, že sportovní vedený panem Kvasničkou. Byl tam i se staršími kluky. Ti ho brali mezi sebe. To se mu určitě líbilo. Jeho kámoš ze školy Luky
byl taky asi nadšenej. Všichni se věnovali především různým sportovním hrám a soutěžím.
Se syny pročítáme dobrodružnou knihu pro kluky, která obsahuje návody co a jak vyrobit, poznat nebo prozkoumat. Chceme vyrobit luk. Hlavní informací je
poznatek, že luk se nejlépe vytváří z lískového dřeva. Jdeme tedy s klukama a kamarádem Matyáše Vojtou na procházku se psem na kraj lesa Lutovníka, kde
líska roste. Vybereme různě tlusté, co nejvíce rovné větve. Odsekneme je sekerou a vydáme se zpátky. Poblíž naší zahrady na kraji kopce Lutovník
vybíráme menší větve vhodné pro šípy. Zkoušíme akát a javor. U šípů stačí vyřezat důlek, který se opírá o tětivu (v našem případě o obyčejný provázek)
a na konce přidat hadr ovázaný gumou aby nevznikaly ostré hroty. Hroty otupíme aby kluci omylem někoho trefili. Z větví lísky odhadem podle pružnosti
jednu větev vyberu. Ořežu z ní kůru, větvičky a všechny výčnělky tak aby budoucí luk byl co nejhladší. Poté postupným ořezáváním ztenčím tlustější stranu.
Luk je tedy z obou stran přibližně stejně tlustý. Má asi jeden a půl centimetru tloušťku a metr sedmdesát pět centimetrů délku. Na koncích vyřežu žlábek
pro uchycení provázku. Luk odhadem ohnu a napnu provázek. Zbraň předků po vyzkoušení překvapuje razancí a schopností letu šípů.
S klukama kupujeme menší lišty ze dřeva. Použijeme je na přidělání velké mapy světa. Tu umístíme Matýskovi na stěnu vedle postele. Když na posteli leží,
má ji celou před sebou. Typem je mapa polická. Obsahuje současné státy světa s jejich vlajkami, názvy hlavních a velkých měst, toky řek a názvy velkých
pohoří. Lišty k mapě jedeme koupit na kole. Mates poprvé sám nasedá na kolo a šlape bez mojí pomoci. Roste. Je vidět, že mu za chvíli budeme muset dát po
Ríšovi větší kolo.
Dostávám dva e-maily od kamarádek, s kterými si dopisuji v němčině. S Hankou z Ostravska je dopisování jednodušší. Je začátečník jako já. S Ylií Ylievnou
je to těžší. Žije v Německu v Augsburgu. Ovládá němčinu jako rodilá mluvčí. V mailu rozebíráme údajné migranty, co se hrnou na Evropu. Udivuje mě její
smířlivost a přesvědčení, že se vše uklidní. Já a většina lidí kolem mě má i nemá dobré zkušenosti se soužitím různých kultur. Bohužel.
Opalujeme se a plaveme v
Mamku a kluky vysazuji na koupališti v Kralupech nad Vltavou. Já na slunce nemohu. Už ho mám dost. Je stále hezky. Teploty se drží nad třicítkou, někdy
kolem pětatřiceti stupňů. Kluci ve vodě řádí. Mates ztrácí z vody zábrany. Už netrvá na nafouknutých rukávcích na rukou. Kluci jsou ve vodě vlastně pořád.
Buďto na koupališti nebo v bazénu na zahradě. Pro změnu možná vyzkoušíme koupaliště na Mělníce.
Sleduji americký film Věčně mladá (anglicky Age of Adaline) z roku 2015 s Blake Lively v hlavní roli. Ve vedlejších rolích jsou Harrison Ford nebo Michiel
Huisman. Režii má Lee Krieger. Pro sledování si většinou vybírám filmy zaměřené na sci-fi. V poslední době Ex Machyna s Alicií Vickander, Lucy se Scarlett
Johansson, Atlas mraků s Tomem Hanksem a Halle Berry, Terminator Genisys s Arnoldem Schwarzeneggerem. S ohledem na Jáju zkouším pustit romantický film. Jája
se ráda přitulí. Při dívání se nechá vískat ve vlasech. Přitom většinou usne. To jsem trochu odbočil. Film je s hezkou zápletkou a dobrými hereckými výkony.
Musím ho ocenit.
Líbí se mi i dobrodružné nebo historické filmy. Tanec s vlky, Gladiátor, Sedm let v Tibetu, Anglický pacient, Lawrence z Arábie, Četa, Goyovi přízraky,
Schindlerův seznam, Tenká červená linie, Trosečník, Pád Třetí říše atd, atd. Přiznám, že se mi na rozdíl od některých rozumbradů líbí i původně komiksová
300 bitva u Thermopyl nebo japonské animované sci-fi filmy.
Z českých filmů posledních let musím vyjmenovat lehce mysteriózní Ztracenou bránu a Ďáblovu lest od režiséra Jiřího Stracha. Skupina lidí kolem Stracha má
cit pro výběr zajímavých českých míst a exteriérů. Výborná je práce s kamerou. Zejména snímání církevních staveb a toho, jak tyto stavby pracují se světlem,
když proniká za dne do interiérů. Pěkné jsou mysteriózní výklady záhad a souvislostí spojené s českou historií.
To jsem se zase rozkecal. Je pozdě nebo spíše brzo ráno. Jdu si lehnout.
Vracim se z objížďky letiště v Aeru Vodochody, kde pracuji. Z plochy letiště se dá dívat do veliké dálky. Na obzoru zaznamenám trochu matně kopec a na něm
slabou tyčku. Pomocí dalekohledu, který máme k dispozici, zjistím, že na kopci je televizní vysílač. Podle mapy na internetu a s ohledem na směr asfaltové
plochy samotného letiště se dá odvodit, že se koukám na Jedlovou horu. Letecky je vysílač s Jedlovou horou v Krušných horách od místa mého pozorování
vzdálen 80 km. Až taková je vlastně dohlednost z letiště. Při porovnávání vzdáleností si uvědomuji, že z kopce Hostibejk nad naším domem je vidět za
slunečného počasí Ještěd. Ten je také vzdálen od místa pozorování asi 80 km. Při podvečerní kontrole plochy letiště vidím v dáli nad obzorem po západu slunce
temné mraky na ještě ozářeném nebi. Nad mraky pak oranžové a načervenalé zabarvení. Přímo v temných mracích se odehrává bouřka. Když to vidím, mimoděk mě
napadne:
Plavání v bazénu na zahradě využíváme až do prvního září. To je ještě 33 stupňů nad nulou. Následující den se ochladí. Bazén, filtraci, všechny doplňky,
matrace a plachty omývám, skládám a zabalené v plachtě ukládám na půdu. Snad vybavení vydrží ještě další sezónu.
Letos na zahradě sklízím, předloni zasazené, první víno. Hrozny nejsou velké, ale zato velmi sladké. Víno plní velkou mísu. Celá rodina si šmákne. Mám celkem
tři, spíše stolní, odrůdy s názvy Suručensky a Prim. Název třetí odrůdy, později dokoupené, si nepamatuji.
V září bývá nejdůležitější začátek školy. Matyáš nastupuje do první třídy. Ve škole se mu líbí. Má dva hlavní kamarády. Vojtu a Filipa. S Vojtou se vzájemně
navštěvují už od školky. S Filipem se začíná navštěvovat až teď. Matyáš už stačil přinést pět jedniček. Hlavně za čtení a psaní. Maty přiznal, že s klukama se
o přestávce perou a že ho to moc baví. Doufám, že se trochu zklidní. Jája byla na třídní schůzce. Matýsek prý jako jeden z mála sedí a poslouchá bez rušení
výuku. Rád spolupracuje a baví ho to. Myslím, že bude stejně dobrej jako Richard u kterého jsme si na dobrý prospěch zvykli.
12. září pobýváme s klukama na závodech atletiky, které organizuje Sokol. Richard vyhrává zlatou medaili. Za dobré výsledky v hodu, skoku, sprintu a běhu na
400m. U běhu na dálku je třetí, protože zvolí špatnou taktiku. První kolo běží moc volně a je po startu poslední. Pak snadno několik kluků předběhne. V
závěrečné rovince o chlup dobíhá třetí. Při lepším startu by byl druhý. Nicméně i tak získává celkově první místo. Matyáš se velmi snaží. Je vidět, že mu jde
také nejlépe sprint jako bráškovi. Bohužel ale žádná medaile nebyla. Kluků v jeho kategorii, tedy předškoláků, je na závodech nejvíce. Navíc disciplíny jako
hod a skok do dálky nikdy netrénoval. Jakmile zjistí, že brácha má medaili a on ne, tak se trochu lituje. Koupujeme mu na uklidnění bonbóny. Pak už je v
pohodě.
Při učení se s Ríšou narážím na správné použití interpunkce pří zápisu přímé řeči. Sám mám bohužel chybně zažito, že tečka na konci věty v přímé řeči je
až za uvozovkami. Správně je ale součástí uvozovek. Musím se tedy polepšit a psát správně :- ) Vracet se a vše zde na webu napsané opravovat budu postupně.
Je možné, že dělám při popisu našich zážitků gramatické chyby i jinde. Týká se to hlavně různých souvětí. Někdy při zpětném čtení se opravuji. Hovorové
výrazy jako
S klukama užíváme vinobraní na Mělníku. Máma Jája je bohužel v práci až do půl páté odpoledne. Nemůže s námi. Po domluvě potkáváme tetu Janu z Pepíkova
a její dceru Káťu. Ty přijely na vinobraní za prací i zábavou. Mají velmi hezký, vyzdobený stánek, v kterém prodávají bylinky v různých podobách. Čaje,
tinktury, mazadla ... Teta s dcerou jsou oblečené v krojích. Děláme několik fotek na památku. Holky u stánku rozdávají povedený, poměrně vtipný zpravodaj
Teta Jana zaplatí klukům kresbu na obličej. Richard si vybírá štíra, protože je v tomto znamení narozen. Matyáš ještěrku, namalovanou od ucha až k puse.
Když se usměje, tak to vypadá jakože ještěrka cení zuby. Kluci se svezou s pouťovým autíčkem. Na střelnici vystřelí tři růže. Richard dvě a Mates jednu.
Chvíli koukáme na kejklíře a na různá vystoupení na pódiu na dvoře zámku. Dříve se tomu říkalo lidové veselí. e
Ještě se chci vrátit k holkám z Pepíkova, správně z Josefova v západních Čechách, odkud pochází. Katka, kterou potkáváme na vinobraní, je těhotná a je to na
ní vidět. Dcerka má přijít na svět kolem vánoc roku 2015. Těhotná je také manželka Honzy z Pepíkova. Honza s ženou čeká syna. Dceru nedávno porodila Petra
z Pepíkova. Všichni jsou dětmi tety Jany. Osamostatnily se a bydlí už jinde, ne v Pepíkově. Jana se stává několikanásobnou babičkou.
Opět jsem na ploše nočního letiště s pohledem na rozsvícená města, vesnice, cesty, fabriky, jednotlivá stavení i samotné lampy. Je chladněji, mrzne. Při
chození po ploše mám nad sebou paletu souhvězdí. Ta se otáčí podle odpovídající hodiny. Obklopuje mě ticho, klid a samota. Vždy, když si uvědomím tuto situaci
a sám sebe, napadá mne sousloví
Dne 10. října jsme na veletrhu For Games. Doprovázím syny Matyáše, Richarda a kamaráda Dádu, který chodí s Richardem do páté třídy. Další kamarád Ríši
Luky jet nemohl, protože má ve stejný den tréning fotbalu. Jedeme vlakem z Kralup do Prahy a poté kousek metrem na Letnou. Starší kluky nechávám chodit samotné.
Vymíňuji si, že budou ve spojení přes mobil. Zajímají je především PC hry nebo hry na herní konzole. Zúčastňují se různých klání a vyzkouší si spoustu novinek.
Já s Matyášem prozkoumávám všechny pavilóny. Vidíme různé modely aut, letadel, tanků ... Tanky jsou velikostí jeden metr délky a půl metru šířky a výšky.
Vypadají velmi věrně. Předvádí realistickou bitvu na ploše asi 50 x 20 m. Bojiště má věrně hlínu, budovy i stromy. Mezi vystavovateli modelů letadel kupujeme
Vážku, která má možnost natáhnout pomocí gumičky vrtuli a letadélko vypustit. Kupujeme i padesáticentimetrový model letadla určený k přímému hodu a plachtění.
Je z materiálu, který připomíná odlehčený polyester. Matyáš se nejvíce baví v hale plné nafukovacích skákacích hradů a klouzaček. Ty mají různé tvary a velikosti.
Mně se líbí roboti a interaktivní hračky. Bohužel mají většinou velkou prodejní cenu. Zastavujeme u každého stánku s 3D tiskem. S vystavovateli se snažím povídat.
Pozoruju různé návrhy a styly konstrukce tohoto fenoménu. Pokouším se udělat pár fotek. Nenadále Mates shodí figurínu vojáka, která byla opřena o historické
vojenské vozidlo. Při odcházení od jednoho ze stánků najednou slyším pád helmy a volání:
Letadélka koupená na For Games po několika dnech o víkendu testujeme na poli na mírném svahu nad domem u kopce Hostibejk. Vybírám místo, kde je klid a závětří.
Kluci běhají s letadlem s rozpětím padesát centimetrů. To má lehký klouzavý let. Já se mezitím zabývám Vážkou s natahovací gumou a vrtulí. Letadélko po natažení
gumy, po startu vždy vyrazí nahoru a po vytočení gumy zase prudce dolů. Vyvažuju ho obyčejnou žvýkačkou rozkousanou v puse. Tu doma všichni povinně dostávají.
Povedlo se. Letadélko nyní létá spíše jakoby ve vlnkách a do větší dálky. Při jednom z pokusů se uvolní za letu gumička a ztratí se. Pro další pokusy máme
naštěstí náhradní.
Matyáš absolvuje první tréning ve hře Florbal. Pozoruju ho chvilku přes okno tělocvičny u školy. Vypadá nadšeně. Po tréningu mi nadšení potvrdí. Hned jdeme koupit
hokejku na florbal do místní prodejny.
Richard mi tvrdí, že se ostatní rodiče se se svými dětmi doma neučí. Nevím, zda si jeho kamarádi jenom nevymýšlí nebo je to jen póza. Pro výuku angličtiny
potřebuje syn interakci s jinou osobou a téměř denní zájem. Jinak výsledky nepřijdou. Pokouším se stále něco vymýšlet a navádět syna k improvizaci. Máme vlastní
soupis slovíček, příběhů a pravidel v aplikaci Word už od třetí třídy. Pravidla pravopisu se snažím dát do příběhu nebo vět tak, aby se dobře pamatovala.
Maty se učí slabiky TA, TE, TY, TO, TU, případně jiná písmena ve spojení se samohláskami. Při učení nás chce oblafnout a snaží se říkat slabiky zpaměti, tak
jak si je zapamatoval. Pokud ho zastavím a chci čtení na přeskáčku, tak se zlobí, že mu to komplikuju a trochu trucuje. Myslím, že je ve škole i družině
spokojenej.
Zajímavost. Při brouzdání internetem, v souvislosti s rodokmenem, se pokouším zadat své příjmení do různých rejstříků. Nalézám příběh o vínu a jeho pěstitelích.
Majitelé vinohradů jsou nositeli příjmení Glos jako my. Vlastní webové stránky:
S Richardem a Matyášem pobýváme na dni otevřených dveří v Kralupském gymnáziu. Průvodce nám dělá jeden z místních žáků. Provádí nás učebnami Fyziky, Biologie,
Chemie, ale i tělocvičnou s posilovnou nebo jídelnou. Zastavujeme se v knihovně, kde nechybí cizojazyčné knihy včetně latiny. Vidíme tedy celé zázemí. V učebně
pro Hudební výchovu si vyslechneme přednášku a poučení od ředitele školy a dostaneme informace související s přijímacím řízením. Pro studium je nutné úspěšně
absolvovat zkoužky z češtiny a matematiky pro osmiletá gymnázia. Ta vytvořila organizace Cermat.
Matyáš přináší ze školy papír s telefonním číslem na mamku jeho kamarádky Adélky. Chtěl abych její mámě zavolal a domluvil případnou návštěvu. Volám. Vše je
dohodnuto. V pátek bude Maty na návštěvě doma u Adélky. V příštím týdnu dohodneme návštěvu kamarádky u nás.
Ríša má přinést do školy text na jím vybrané téma. Vybíráme si planetu Jupiter. Na internetu otevíráme různé články a obrázky. Koukáme do encyklopedie.
Nechávám Ríšu aby si vybral text podle sebe a pak mu ho pomohu upravit. Místo odborné terminologie, u které neví
Podle astrologie se váže k mému znamení Štír. Štír je spojen s planetou Mars. Mojí oblíbenou planetou je ale Jupiter. Líbí se mi jeho velikost, stále se
pohybující barevná oblaka a ohromná červená skvrna, která je vlastně nekonečně trvající obrovskou bouří. Země by se do této bouře vešla 3 krát. Blesky v
oblacích Jupiteru jsou 1000 krát silnější než na zemi.
Jupiter je plynná planeta bez pevného povrchu. Kosmonaut, ani nikdo jiný na ní tedy nemůže stát. Hmotnost a tedy přitažlivost planety je pro člověka příliš
velká. I kdyby na planetě stát mohl, nemohl by se hýbat, protože by byl několikanásobně těžší než na zemi.
Země oběhne kolem slunce za 365 dní, tedy 1 rok. Jupiter obíhá kolem Slunce celých 12 let.
Den a noc na Zemi trvá 24 hodin. Za tu dobu se otočí Země kolem své osy. Den a noc na Jupiteru trvá jen 10 hodin.
Kdyby byl Jupiter 75 krát větší, stal by se pro svoji hmotnost, tedy váhu, asi druhým sluncem sluneční soustavy. Na nebi by tedy místo jednoho sluníčka
vycházeli slunce dvě. Jedno větší a jedno malé.
Země má měsíc pouze jeden. Jupiter má měsíců celkem 63. Nejznámější a největší jsou Io, Europa, Ganymed a Callisto. Průměr měsíce země je asi 3500 km.
Z velkých měsíců Jupitera je pouze Europa menší. Ostatní jsou větší. Ganymed má přes 5000 km v průměru. Je největším měsícem celé Sluneční soustavy. Io má
přes 400 sopek a je na povrchu nejbarevnější. Europa je celá pokrytá ledem, pod kterým je velký oceán plný vody. Měsíc Callisto je stejně velký jako planeta
Merkur a je celý posetý krátery jako pozemský měsíc.
Díky Hubbleovu teleskopu, což je velký dalekohled ve vesmíru nad zemí a družic, které prolétly kolem planety Jupiter si můžeme prohlédnout mnoho krásných
fotografií na internetu.
Jája, moje manželka, slaví své 40-cáté, slovy čtyřicáté : - ) narozeniny. Kolem dvanácté hodiny přijíždí babička Jana, děda Petr, švagr Mirek a sestra Jana.
Mirek a Jana sebou přiváží bratrance a sestřenici Patrika a Barborku.
Orientačně popíšu kolik je komu let. Petrovi je 65 let. Janě je 64 let. Sestře Janě 44 let. Mirkovi je 47 let. Dvojčatům Patrikovi a Barborce je 13 let.
Synům Richardovi a Matyášovi je 11 a 6 let. Mně, autorovi těchto řádků, je 49 let. Více podrobností o všech je možné nalézt v
Ve čtvrtek objednávám Jáje velkou kytici. Dnes ji s přáním předávám. Kytice obsahuje Lilii, Gerberu a Červené Helikonium což je exotická rostlina z tropů
Ameriky velikosti od 0,75m do 7 m. Působivé květy vypadají spíše jako pevné červené listy.
Mamka kluků a moje partnerka si dárky vybírá sama v obchodě s oblečením s názvem Takko. Nejvíc jí seknou přilnavé a postavu tvarující kalhoty z koženky.
Vybírá si i soupravu spodního prádla a černou zimní vyteplenou bundu sahající po pás.
Syn Richard měl 19. listopadu 11-nácté narozeniny. Přál si další gamepad, což je ovladač do ruky k Xboxu na hraní her. Pomocí dvou ovladačů jde hra a tedy
obrazovka rozdělit na dvě části. Každý ze dvou hráčů může hrát ve stejné hře sám za sebe. Můžou se doplňovat, pomáhat si, soupeřit nebo jen hrát za sebe.
Pochopitelně nejen naši kluci, ale všechny děti, co k nám přijdou, jsou hned u Xboxu a hrajou jednu hru za druhou. Musíme je trochu mírnit.
Oslavu pro kamarády bude mít Ríša u nás doma 29. listopadu. Vytvářím mu dvě pozvánky. Jednu, kde je Richard v obleku kosmonauta a jednu s obrázkem vesmírné
lodi Enterprise. Loď je popsána vtipnými popisky jako by se jednalo o soukromou loďku a ne o ohromnou vesmírnou loď. Richard si z obou pozvánek vybírá loď
Enterprise. Loni jsem vytvořil pozvánku, kde Ríša sedí na motorce Jawě 250. Motorku jsem i s ním z fotografie vyřízl, takže celá scéna dělala dojem skutečné
jízdy.
Richard si pozve na narozeniny osm kamarádů. Když se všichni sejdou je u nás doma i se syny 10 dětí. Syn pro kluky pořádá turnaj v lukostřelbě.
Pochopitelně ho před závoděním poučím, jak se chovat a dbát na bezpečnost. Když se střílí, nikdo nesmí být v cestě šípu ani u terče. Terč děláme z dřevěné
konstrukce tak aby vypadal jako panák. Pomocí hřebíků sbijeme dřevěné latě. Na dřevo navlékneme staré kalhoty a mikinu červené barvy a na vršek konstrukce
připevníme desku. Na desku namalujeme obličej. Kluci si stanoví jaký zásah a kam je za kolik bodů. Výhercům připravujeme pro první místo pravěký telefon. Pro
druhé velkého mrtvého černého brouka v krabičce od zápalek. Pravěký telefon jsou dvě obyčejné plechovky bez jednoho víčka. Do druhého víčka se provrtá dírka
a plechovky se spojí provázkem. Při mluvení do jedné plechovky provázek rezonuje a přenáší zvuk do druhé plechovky, která se přiloží k uchu. Funguje to
klidně i na 10 metrů. Myslím, že s vlascem nebo s jiným nosičem kmitů by to mohlo fungovat i na vzdálenost desítek metrů. Telefon si výherce odnáší. S broukem
to je horší. Když Ríša předává krabičku, stojí uprostřed klubka kluků. Jakmile výherce krabičku otevře, všichni se leknou a od brouka odběhnou. Netuší, že
je mrtvý a tedy neškodný. Druhá cena zůstala nevyzvednuta. Asi z kluků nikdo nebude entomolog. Po setmění kluci sedí hlavně u Xboxu a hrají hry.
Kupuji tiskárnu značky Canon s docela dobrým rozlišením a laminovačku. Tiskárna zvládne i tisk kvalitních fotografií. Laminovačka je do formátu A3 pro fólie
tloušťky 90 až 125. Na tiskárně vytisknu kalendář pro rok 2016 a všechny listy velikosti A4 zalaminuju. V malé firmě s kopírkou u prodejny Říp v Kralupech
nechávám za 20 korun jednotlivé listy svázat pomocí kroužkové vazby do finální podoby. Výsledný dojem je lepší než profi kalendář z profi tiskárny bez
laminování. Při současných cenách za služby profi tiskáren (pouze dva kalendáře ročně) se mi laminovačka i stolní tiskárna zaplatí do dvou let. Jediné, co
musím dořešit je vyseknutí obloučku do každé stránky a vložení otočného očka z drátu pro možné zavěšení kalendáře na zeď.
Doma panuje pravý vánoční shon. Dárky už máme schované ve skříni. Richard na ježíška už pochopitelně nevěří, ale Matyáš je celej natěšenej. Brácha pomáhá
napsat Matyášovi dopis pro ježíška. Matyk vše doplní obrázky. Dopis dáváme k oknu. Ppočkáme, až si ho pohádková bytost odnese. Mamka Jája peče a zdobí
cukroví. Trochu jí pomáhají kamarádky z práce. Na zahradě věšíme na stříbrný smrk, rostoucí u litinového plotu před okny, vánoční světýlka. Večer po
rozsvícení stromek vypadá velmi hezky. Osvětluje dvůr i větší část spodku zahrady měkkým bílým světlem.
Aby toho nebylo před vánoci málo, Matyáš nám ze školy nebo družiny donáší vešky. Ne, že by za to personál školy nebo družiny mohl. Je to spíše liknavost
některých rodičů. Starší syn dosud nic podobného nepřinesl. Asi je odolnější. Kluci jsou umyti šampónem proti parazitům, který běžně používáme na psa a
poté důkladně ostříháni. Podle lidových doporučení je to nejspolehlivější způsob, jak breberky odstranit. Doma se musí všechno převléct a vyprat. Hory
a hory prádla a žehlení. Mamka je z toho trochu ve stresu.
Mates donáší 3 ze čtení. Není ale jediný. Tvrdí, že někteří měli i 5. Myslím, že je to varování od učitelky ve smyslu:
Matyáš má opět florbal. Konečně se přiměju a jedu koupit spodek hokejky se zahnutím na druhou stranu. Můj původní odhad s držením hokejky nevyšel. Maty
drží hokejku obráceně. Požadovanou hokejku se zahnutím doprava neměli. Z prodejny nám údajně zavolají až přijde další objednávka zboží.
Během let se nám při návštěvách zámků, zoologických zahrad a různých akcí vytvořila sbírka pamětních mincí. Klukům se podobné drobnosti líbí a tak je
necháváme v automatch směnit skutečné mince za mince cestovatelů.
Text v tomto odstavci, i s obrázkem pod ním doplňuji jako vzpomínku 9.7.2024.
