Jak jde život
Rok 2019
Po rozpadu vztahů v rodině se řídím stále více pravidly mystiky a jejími požadavky. Jmenovitě askeze. Tu praktikuji podle možností dané okolím a lidmi. Dovádím ji daleko. Žiju ve stavu, kdy vše více méně kontroluju. Mohu konstatovat:
Zvažuji svou situaci.
Cestou na nádraží a dále do práce se zastavuji v kralupské tiskárně, kde mám připraven nový, vlastnoručně vytvořený kalendář. Po dovezení kalendáře do práce mě napadá, že ho mohu ukázat, pochlubit se. Je to test v tom, zda se lidé kolem mě také o něco zajímají nebo umí něco mimo svůj okruh zájmů ocenit. Jen tři lidé přiměřeně reagují. Jeden ocení provedení – pracnost vyřezávání postav z fotografií. Další si všimá souvislostí, kdy jsou výročí uvedená ke konkrétnímu dni ve spojení s pranostikami. Jedna z žen se přímo zeptá,
zda se název kalendáře, zobrazený na úvodní stránce,
Kluci jsou u mámy. Já tisknu na 3D tiskárně model budky pro ptáky. Jednotlivé části vypadají dobře. Po stažení modelu z webu některé díly na headbedu, tiskařské ploše, natočím o několik stupňů pomocí aplikace s příslušným softwarem tak, aby při tisku lépe držely. U některých modelů přidám límec, protože mají malou plochu k přichycení na plát.
Pak model
Budku jsem slíbil švagrové. Pro ni je ornitologie koníčkem.
Na obrázku vpravo je
Stále v sobě držím předsevzetí o doplnění mých webovek tématy o 3D tisku. Především základní postupy, řešení některých problémů, zajímavosti. Přímé odkazy z mé webové stránky kam na internetu, kde co najít, kde jsou řešení. Občas se pochlubit fotografiemi jednotlivých tisků ...
Kluci dostali vysvědčení. Ricky má oproti loňsku, kdy měl dvě, čtyři dvojky. Opravdu se učil. Nosil domů dobré známky. Některé závěrečné testy nebyly na jedničku. I tak je dobrej a já jsem rád, že v něm mám takovou oporu. U Matyáše je to podobné. Jedničky má z předmětů jako kreslení, zpěv, tělocvik. Z odborných a tedy důležitějších předmětů má dvojky. Trojku nemá žádnou. Musím ocenit práci všech, kteří se kolem Matyáše ve škole pohybují. Vím, že je to s ním někdy těžké. Doma také. Mamka Matyáše souhlasila, že si ho bude brát více přes všední dny, nejen o víkendu na zábavu a výlety. Maty potřebuje stálou pozornost a péči. Kluci mají jádro, srdce dobré. Nepokouším se z nich vychovat idealisty, ale realisty.
V neděli napadl sníh a stále drží. Kluci byli na bobech. Přišli celí zkřehlí.
Nechávám přepsat kazety typu VHS C používané pro záznam pomocí videokamery na paměťový nosič typu CD. Na prvním CD je brácha Renda a jeho parta známých kolem roku 1994. Na druhém CD je rodina v Kralupech v roce 1997, vánoce, které slavíme sami s Jájou a vánoce na kterých je s námi Renda a Jáji rodina. Líbí se mi, jak ve videích s Jájou vypadám
Založil jsem si profil na Facebooku a dalších sociálních sítích. Přidal jsem různé skupiny, pomalu vše pročítám a sem tam reaguju. Musím si zvyknout na to, že některé
texty mají skrytý význam nebo v tom může být i snaha o manipulaci. Ozývají se přátelé. Budu pečlivě vybírat koho si přidám. Méně může být často více. U někoho si říkám, že je lepší nechat minulost spát. Tím se nechci nikoho nějak dotknout. Prostě vidím svůj svět do budoucnosti trochu jinak. Pro mě jsou stále důležitější vlastní webovky, ty dokážou přenést život můj i rodiny dále do budoucnosti. Facebook informace udržet nedokáže.
Na sociální síti Hearth.net nabízím tisk 3D modelu zdarma. Ozívá se zájemkyně s žádostí o vytisknutí Lego kolejí. Vytisknu je. Poté řeším předání. Zájemkyně mi píše, že je o
berlích. Přivážím koleje osobně do domku až na okraj Prahy. Koleje pasují. Zaráží mě ale, že doma je zdravý manžel. Ten se chlubí, že mají nové auto. Koleje si tedy mohli vyzvednout sami nebo aspoň nabídnout převzetí někde v centru Prahy. Uznávám vzájemnou pomoc, neuznávám ale …, víte co? :-(
Koupil jsem foťák, zrcadlovku Sony alfa 300 s rozlišením 10,2 Mpx, s rychlostí sériového snímání 3 snímky/s. s možností dobrého snímání pohybujících se objektů. Právě
o sériové snímky mi šlo. Má 2,7 palcový LCD displej. Rozlišení fotografií: je od 1920x1080 do 3872x2592. Dobrou vlastností je výsuvný blesk. Teleobjektiv má
ohniskovou vzdáleností 18 - 55 mm.
Je apríl. Maty mě upozorňuje, že mám flek na oblečení pod bradou. Mimoděk se tam podívám. Darebák má radost, že mě napálil.
Matyáš oslavuje své desáté narozeniny. 20. března dostává od rodiny společný dárek, outdoorový telefon od českého výrobce. Telefon je nárazuvzdorný a vydrží i zmoknutí. Ideální pro hrubší zacházení. Oslava proběhla o víkendu, kdy na ni měli čas všichni kamarádi a kamarádky. Blahopřát a slavit přišli Táďa, Káťa, Nela a Vojta. Slavilo se u mámy v novém bytě v paneláku v Lobečku. Zúčastnil se i Ríša.
Parta si jde zahrát bowling. Maty si stěžuje, že hází koule často do žlábku vedle dráhy. Rozhází se a dá i několik striků. Narozeniny se mu líbí. Já Matymu udělám spíše, vzhledem k situaci v rodině, menší soukromou akci. Akce, které jsem kvůli synům organizoval o narozeninách v minulých letech pro kupu děcek, jsou asi minulostí. Škoda, líbilo se mi vymýšlet zábavu pro společně strávený volný čas.
Teď, když píšu tyto řádky, Maty vedle mě spí. Než usne, čteme kapitolu z knihy Tajemství Velkého Vonta od Jaroslava Foglara. Četli jsme ji už kdysi, ale Maty si to nepamatuje. Myslím, že je to kniha přesně pro jeho věk. Po přečtení se s ním ještě bavím o narozeninách a vysvětluju mu, že kdysi naši předci prováděli u desetiletých hochů iniciaci, tj. zasvěcení mezi dospělé muže. Kluci přestali být závislí na mamkách a začali se orientovat na mužské role.
Před asi čtrnácti dny si platíme několik hodin v herně pro virtuální realitu. Máme střídavě nasazené brýle, v rukou ovladače a už se pohybujeme v otevřeném prostoru.
Před týdnem, poprvé v tomto roce, jezdíme s Richardem na in-line bruslích. Maty s námi nechtěl, je u mámy. Prožíváme první opravdu teplý jarní den. S Ríšou si připadáme jako zkušení matadoři, kteří jezdí pořád a mají to v malíku. Netrklo nás, že se máme po zimě napřed rozjezdit. Ríša končí po pádu v trávě. Já hned za ním také. Machruju dál a nakonec skončím v plné rychlosti na asfaltové cestě. Mám naštěstí chrániče na kolenou a cyklistické rukavice. Rukavice to odnesou. Pádem jsou roztrhané, ale ruce jsou v pořádku. Bohužel sjíždím po asfaltu i lýtkem a pořádně ho poškrábu. Zpočátku to vypadá jako malé zranění. Otírám si nečistoty a kamínky z lýtka a jezdím v pohodě dál. Druhý den noha natéká a začíná se dělat strup. Po několika dnech raději navštěvuju obvodní doktorku. Ta nasadí antibiotika a doporučí zůstat s nohou v klidu.
Občas přemýšlím o vytvoření popisu nebo pojednání s tématem Proč pracovat nebo nepracovat v tzv. první linii nebo o Funkci zpětné vazby v pracovním koloběhu a mezilidských vztazích. Většinou mě to ale přejde. Nemám dostatečnou autoritu, aby to někoho zajímalo a většina čtenářů by stejně nebyla sto to pochopit. Řízení kolektivu bývá často jen o sympatiích, nesympatiích, kamarádech, nekamarádech. Není v tom věcný přístup. Myslím, že nejlepší pohled na tuto problematiku je z oblasti mystiky:
Zmíním své zkušenosti s otevřením se světu, lidem. Je zvláštní, že ustala spousta vnitřních tlaků, které se zdály nezvladatelné. Hlavně u sexuálního pudu. V tomto směru přišlo uklidnění. Mám ale sociální hendikep. Zúčastňuju se konference o vztazích a tam si ověřuju, že mám problém o vztazích mluvit, protože vlastně žádné vztahy nemám. V kruhu řečníků, kde na mě došla řada, odpovídám na dotaz, co mě ve vztazích posiluje slovem:
Setkávám se u kávy s Alenou, ženou mého věku. Udivuje mě osobní vnitřní proměna. Sám sebe prožívám stále jako pětadvacetiletého kluka. Ale moje sebejistota, prožívání, názory a očekávání jsou jiné. Ten kluk tenkrát a tento chlap dnes jsou dva úplně odlišní lidé. A to nejen vzhledem.
Po založení nového profilu na Facebooku, posbírání pár přátel, umístění pár fotografií a hlavně pročtení a prohlédnutí spousty jiných osobních profilů se mi při jednom přihlašování nabídly k otevření mé profily dva. Jeden cca 10 let starý, zapomenutý. Ten jsem kdysi zkusmo založil a hned opustil. Druhý, současný. Oba jsem tedy otevřel současně. U původního starého se mi okamžitě nabídl profil mé manželky jako nabídka přátelství. Vlastně jsem ho nikdy nečetl. Respektoval jsem zájmy a soukromí partnerky. Zvědavost mi nedala. Otvírám profil manželky a nestačím se divit. Se svým novým přítelem oslavila již čtvrté výročí intimního života a znají se už deset let. Všichni kolem to vědí, jen já ne.
Když pročítám texty o tom, že letos bude rok lásky, a že dva se mají podržet i v té nejtěžší situaci, nestačím se divit ještě více. Texty o utrpení vzhledem ke mně, z kterého byla žena zachráněna, mi vyraží dech. Své manželství a vztah s Jájou jsem považoval po více než 20 let za harmonii.
Pár měsíců před objevením informací o utrpení na Facebooku, žena prodělává náročnou operaci křečových žil po délce celé končetiny. Po celou dobu se starám o kluky, domácnost i o ni. Při vzniku komplikací ji opětovně odvážím do nemocnice. Začíná další kolo starostí a péče. Kdo mi poskytne vysvětlení o tom jaké Jáje působím utrpení? Proč se o ni nestará její nový přítel?
Pár měsíců před objevením informací o utrpení na Facebooku, mě požádají rodiče Jáji o pomoc při vynuceném vystěhování z bytu v Holešovicích. Nový majitel chce aby byt po dvaceti letech opustili. Mám pomoci při stěhování do Kralup. Pomáhám vše zařizovat. Rodičům se podaří sehnat náhradou jiný byt v Praze. Ke stěhování tedy nedojde. Opět nerozumím komu svou pomocí působím utrpení? Proč se o vše nestará nový přítel manželky? Rodiče manželky o příteli Jáji ví. Já ne. Proč to divadlo?
Během společného pobytu v domě v Kralupech žádáme dvakrát o hypotéku. Podmínky banky se mi nelíbí a tak žádost prozatím odvoláváme. Zatím tvrdě makám na baráku, sundávám omítky, opravovuju elektřinu, ručně vkládám izolaci proti vlhkosti pod zdi, opravuju cihlové terasy a kultivuju celkově zahradu ... Komu a čím působím utrpení?
Piju alkohol nebo užívám drogy? Ne. Trápím někoho fyzicky nebo mentálně? Ne. Nestarám se o rodinu, bydlení, domácnost? Ne. Jsem asociál, který si neuměl užít života? Ne. Nenechávám manželce dostatečnou volnost? Ne. Proč to divadlo s utrpením? Proč to dlouhodobé podvádění před ostatními? Nestačilo mi říct na začátku seznámení s jiným přítelem, že náš vztah končí? Nikdy nikoho neomezuji. Nechci aby někdo po letech stál nad mým hrobem pln zášti s tím, že jsem mu něco neumožnil. Ať je každý svým vlastním soudcem i porotou.
Ironicky okomentuji svou i Jáji situaci ve svém původním zapomenutém profilu na Facebooku, zavírám ho a zapomínám heslo. Vzpomínám si na vztahy v rodině své i manželky. Nyní i v minulosti. Vybavují se mi vztahy před manželkou. Vzpomínky na vojnu, učiliště, nástavbu ... Vzpomínky na vztahy v zaměstnáních, kterými procházím. Jaké slovo chrakterizuje vztahy mezi lidmi?
V mé minulosti se vyskytují období a to i dlouhá, kdy jsem spokojen. Není vše černobílé. Fascinuje mě proměna a proměnlivost vztahů. K horšímu nebo lepšímu? Jsem optimistou a chápu, že dobro a optimismus je branou na cestě k bohům.
V tomto měsíci kontaktuji lidi ze společnosti Canopus a domluvám si setkání. Společenství Canopus je nástupcem a pokračovatelem díla Květoslava Minaříka. Asi bych je bez svého rozhodnutí o otevření se lidem nekontaktoval. Držel jsem se přesvědčení, že kontakt má smysl teprve tehdy, až v mystice znatelně pokročím. Především u ovládnutí svých sklonů. Na facebooku naražím na lidi, kteří se o mystiku a Květoslava Minaříka také zajímají nebo mystiku přímo žijí. Pravděpodobně se pokusím kontaktovat i je.
Myslím, že zkušenosti s otevřením se lidem jsou dostatečné. Vracím se k mystice, k tomu, co je srozumitelné. S ohledem na povinnosti k synům.
Na přechodu měsíce března a dubna je nezvykle teplé počasí. Je vlastně pořád slunečno a relativně teplo. Shodou náhod pobývám doma s nateklou nohou zraněnou při jízdě na kolečkových bruslích. Užívám počasí a denní pobyt na zahradě. Sedím na lavičce s nohou na protější židli. Pozoruju zahradu, přírodu a sebe. Plocha druhé terasy, která stoupá k lesu, je plná modřenců. Úplný koberec modré barvy. Na vrcholu této terasy máme, vedle pěstovaného hroznového vína, velký žlutě kvetoucí Zlatý déšť. Vnímám bzukot včel i jiného hmyzu, který se snaží nabrat nektar z květin. Stromy jsou bez listí, ale už začínají otevírat pupence. Pozoruji, jak se příroda probouzí a stále více zelená. Běžně si člověk tohoto jevu nevšímá, nemá čas. Já jsem ale na zahradě trvale po dobu jedenácti dní. Prožívám začátek jara na zahradě orientované na jih, zahradě stále obrácené ke slunci. Dopoledne po prohřátí okolí usedávám na lavičku a odcházím, když se začíná šeřit. Se zavřenýma očima a obličejem proti slunci pozoruji sám sebe. Nádhera přírody a vnitřní klid. Spokojenost mě naplňuje. Do toho pročítám vybrané knihy od Květoslava Minaříka. Myslím, že dlouho jsem si tak dobře neodpočinul.
Než zapadne slunce, které pro nás nezapadá na horizontu, ale za sousedovic domem, musím řešit i starost o kluky a chod domácnosti. Mimochodem zmíněný dům, který nám brání vidět horizont, už nevlastní rodina Bronců, kde se manželé rozešli a odstěhovali, ale nová, mladá dvojice. Vypadají úplně stejně jako rodina Broncovic před lety. Mladí, bezdětní, plní elánu a plánů do života.
V době zápisu těchto řádků pozoruji, jak jemně prší. Asi bude pršet celý den. Z okna vidím bíle kvetoucí jabloně a šeříky v bílé a světle růžové a tmavě vínové barvě. Před pár dny postupně odkvetla višeň a hrušeň. Obě v barvě bílé. Vše, co kvete, neustále pouští proud vůně. Kupuji sazenice různých květin a naplňuji s nimi všechny truhlíky, závěsné květináče a plastové lahve, které jsou spojené do sebe a pověšené na pomocné konstrukci z tyčí a plotového drátu. Na zahradě se pomalu rozjíždí hra barev a tvarů vysazených květin. Hra barev a tvarů se bude postupně obměňovat. Se syny máme ideální relaxační zónu. Léto by mohlo být příjemné. Možná nebude.
Pro mě a pro kluky je zahrada i dům v Kralupech domov. Podle práva nám tu ale nic nepatří. Jarka přinesla písemný návrh na rozdělení péče o děti. Návrh obsahuje požadavek na odstěhování a rozvod manželství. Rozdělení péče o děti neřeší, jak bude střídání
Richard byl 28. března na soutěži, za školu, hrát basketbal. Začátkem dubna ve škole psal zkušební písemnou práci a test se znalostmi nutnými pro přijetí na gymnázium. Údajně obdržel 33 bodů z možných 50, což bylo oproti ostatním hodně.
Matyáš je klidnější a vyrovnanější. Nedostává tolik úkolů jako dříve. Někdy je vypracuje ve škole.
O Matyášovi se občas bavím s Ríšou. Ten mi svěřuje svůj postřeh nebo poznatek. Matyáš má málo kontaktů směrem do vlastní rodiny. Méně než Richard v jeho věku. Dříve do Kralup jezdili děda Petr s babičkou Janou. Naproti tomu jsou Matyášovi představeni rodiče nového partnera Jarky, tedy pro něj vlastně cizí lidé. Vídá je častěji než vlastní prarodiče. Když odchází z domu v Přemyslově ulici v Kralupech za mámou do části Lobeček také v Kralupech, dívám se za ním. Byt v Lobečku je až na protější straně řeky Vltavy, takže docela daleko. Je mi ho líto. U Jarky v nové rodině a domácnosti mají auto, to se ale pro možný převoz Matyho moc nepoužívá. Sám jsem všude kluky vozil nebo je pěšky osobně doprovázel. Momentálně auto nemám.
Uvedu vzpomínku na pobyt babičky Jany a dědy Petra v Kralupech. Richard dostává darem dvě vysílačky. Jednu půjčuje babičce nebo dědovi. Pak neustále pobíhá po zahradě a domě o devíti místnostech a hlásí různé nezbytnosti. Tyto zážitky a vzpomínky na dědu Petra a babičku Janu Matyáš mít nebude. Je ve mně smutek.
Prožívám podobné situace jako dluh vůči mladšímu synovi, který se mi nikdy nepodaří splatit. Co bylo v rodinném životě tak špatné, že tyto nepříjemné situace nastávají? Nevím.
Vím, že charakter a budoucí sebevědomí muže se formuje už vdětství. Navenek to tak nevypadá, ale já v sobě otázky a problémy spojené s budoucím životem synů nosím.
S Matyášem projíždíme na kole cestu od domu v Kralupech kolem řeky Vltavy k přívozu přes řeku v Klecánkách. Přívoz v Klecánkách, sloužící k přeplutí řeky, dobře známe. Jezdíme odtud na kolečkových bruslích směrem na Prahu Holešovice. K odpočinku z kol sesedáme u kiosků v Dolánkách a Na Dole.
V Dolánkách v minulosti pobýváme často i několikrát v měsíci. Kluky jsem na cestě poblíž řeky učíval jezdit na kole i na bruslích.
Než dojedeme k přívozu, zastavujeme u lomu mezi Klecánky a Husincem. Jdeme ho prozkoumat. S potěšením házíme a pozorujeme padající a kutálející se kameny, řítící se ze svahu. Větší kameny cestou nabírají menší. Nakonec všechny šutry společně vydávají zvuk jako padající voda, jako peřeje. Cesta zpět od kiosku v Klecánkách, kde si s Matym dáváme oblíbené bramboráčky a pivko, byla rychlejší. Opět projíždíme úzké úseky vedle řeky, kam se vejde jen jedno kolo. Jsou plné kamenů a kořenů. Nejdelší úzký úsek vede od Řeže ke kiosku Na dole. V cestě je malá objížďka kvůli hnízdící labuti. Hnízdící labuť může být kvůli ochraně mláďat agresivní. Popravdě labuť je u řeky doma, my na krátké návštěvě. Celkem od jedné odpolední do šesté podvečerní projíždíme trasu asi 35 km dlouhou.
Před velikonoci i o nich pobýváme u Rendy a Jany v Pepíkově. Půjčujeme si dodávku a přijíždíme s ní. Renda v Pepíkově, kde s Janou a rodinou bydlí, skupuje a sceluje pozemky. Pozemky se musí zrekultivovat. Mnoho lidí v rámci restitucí nebo dědictví přichází k pozemkům, které neumí nebo nechtějí obhospodařovat. Pozemky postupně zarůstají křovím nebo stromy. Tím ztrácejí bonitu. Na rekultivaci nemají původní majitelé pozemků chuť nebo prostředky.
Po druhé cestě se dřevem dodávku vracím a objednávám přes operátorku carsheringové služby HoppyGo auto Fiat Panda. Na místě při přebírání auta od vlastníka dělám fotografie stavu vozu do aplikace v mobilu. Majiteli sděluji:
Prožitá událost mě přiměje udělat si srovnání. Srovnám nabídky mezinárodní půjčovny aut Rentalcars a Hoppygo. Překvapením je nabídka, ceny i přístup. Půjčovny s novými auty začínají v některých případech vycházet lépe než půjčení ojetého auta od soukromého majitele.
Zázemí nám při pobytu v Josefově poskytuje Renda s ubytováním a mamka Jarmila s domácím jídlem. Mamka je výborná kuchařka i hostitelka. Bohužel mluví stále více jen o jídle.
Potřebovala by víc kontaktů s lidmi a více se hýbat. Nebo se více věnovat osobním zájmům. Vím, je jí 78 let.
Po povinnostech spojených s palivovým dřevem využíváme možnost vyzkoušet IN-line dráhu Medard u Habartova. Jsou to dva okruhy propojené do jednoho, takže vytváří nepravidelnou osmičku. Na lepším povrchu jsme dosud nejezdili. Děláme spoustu dobrých fotek. Některé dávám na Facebook. Při jízdě na bruslích potkáváme bratrance Standu Glose s manželkou Gábinou rozenou Brenkusovou a jejími rodiči na procházce se psy. Neviděl jsem je téměř 20 let. Několikrát kolem nich projedeme, ale já je nepoznávám. Richard přibrzdí a přiblíží se ke Gábině. Slyší dotaz:
Pamatuji si dotaz od Standy:
Velikonoční koledování prožíváme v Pepíkově. Den před koledováním pleteme pomlázky z osmi proutků a u ohně opékáme buřty. Jana zdobí velikonoční vejce voskem. Přidávám se k ní. Po chvíli mě vystřídá Ríša a také chvilku tvoří. S klukama, bratrancem Jájou a jeho kamarádem den nato postupně obcházíme řadu domků, procházíme všemi uličkami. Vždy mě překvapí, jak je Pepíkov velký. Ze silnice vypadá jako malá vesnička. Při procházení různých zákoutí teprve ukáže svou skutečnou velikost. Vykoledujeme nejen různě zdobená vajíčka, ale i čokolády, pamlsky a pentle na pomlázky. Matyáš si z koledy odnáší 180 korun. O velikonočních svátcích stíháme projít naučnou stezku mezi Olovím a Krajkovou s cedulemi popisujícími život v lese. Na cestě se mi podaří vyfotit zblízka ještěrku. Ta se poté nechá nabrat do ruky. Podávám ji Matyášovi. Maty se zeptá zda ho nekousne, prohlíží si ji a nechá se s ní vyfotit. Poté ji puští do křoví. Je zajímavé, že nepustila ocásek, což obvykle ještěrky dělají. Součástí naučné stezky je rozhledna Cibulka. Vystoupujeme na ni a užíváme výhledy na Sokolovsko.
V práci vyhlašují soutěž s názvem Robo Maniacs. Má jít o bojující roboty. Ti budou řazeni v různých kategoriích. Při konstrukci soutěžící mohou využít firemní 3D tiskárny a zázemí laboratoře plné různých strojů. S klukama doma zkouším podle návodů na YouTube stavět roboty z kartonu s pohonem na tužkové baterie. Máme různé motůrky. Převody soukolí děláme z papírových koleček a gumiček. Obtížně odhadujeme poměry převodů k síle baterií nebo výkonu motůrků. Představuji si, že těla robotů a převody udělám na 3D tiskárně.
Opět mám ale problém, jak jako samoživitel zvládnout kluky s jejich školními povinnosti, moje pracovní povinnosti, domácnost s vařením, úklidem, praním ..., starost o dům a vytápění ... Jak k tomu všemu přikomponovat dovolené a cestování, pohybové zájmy jako In-line brusle, trampolíny ..., stavbu robotů ...
Nosím v sobě různá předsevzetí s tím, že bych se chtěl nebo měl věnovat tomu nebo onomu. Kolegové a kolegyně v práci většinou naopak řeší co s volným časem nebo co podniknout s přítelkyní nebo přítelem. Život před dětmi a s nimi je úplně jiný. To je možné pochopit až osobní účastí na výchově. Přesto všechno jsem rád otcem a myslím si, že mít děti je jedna z nesmysluplnějších věcí v mém životě.
Setkávám se s Milošem B. a Milanem S. ze sdružení
Bavíme se i o mystické obci a jejím rozpadu po odchodu Květoslava. Zmiňuji popisovanou příhodu na webu Josefa Studeného, kde si jeden z Josefových následovníků vynucuje nástupnictví na místo gurua. Dle mého by Květoslav s podobným člověkem tvrdě "vyběhl". Miloš dodává, že by to Květoslav navíc udělal tak, aby z případného konfliktu měl prospěch a poznatek i "poškozený". To mě velmi zaujme. Je to pravý přístup
Pro mě tedy důležitý poznatek. Dívat se na problém tak, abych "nevyhrál" já, ale aby z toho měli prospěch všichni. To může být velice náročný požadavek. Člověk je vlastně naučený neustále hájit a prosazovat sám sebe. Myslím, že události v rodině
Právě si dáváme, na zahradě osvětlené hořícími svíčkami a několika solárními lampami, kávu a buchtu. Přes den s Rickym a Matyášem nasbíráme višně. Dáme je do těsta a posypeme drobenkou. Několik desítek minut pečení a chladnutí a jednoduchá rychlá buchta s ovocem je na zahradním stole. Do buchet budeme postupně přidávat, podle toho jak budou zrát, angrešty a rybízy bílé, červené a černé. Loni klukům naše domácí pochoutky moc chutnaly. Letos to bude podobné.
Přes den na 3D tiskárně tiskneme zdobenou ptačí budku a šachové figurky. Když píšu řádky tohoto odstavce, tiskárna vedle mne tiše přede jako kočka. Nechávám Máťu i Ríšu, aby vše na tiskárně zkoušeli sami, a občas jim poradím.
Volám s mobilem mámě, pro kluky babičce. Mamka je hodně nachlazená, ale drží se. Probíráme tetu
Ricky si před pár dny poranil ve škole prst při hraní fotbalu. Pokusil se rukou chytit míč letící na okno. Při odpálení míče nevědomky zachytil za krycí mříž a strhl si kůži až na sval. Poraněný prst mu silně krvácel. Richard to v zápalu boje nevnímal. Až na upozornění spolužáků, že silně krvácí, si to uvědomil. Ošetřila ho přítomná učitelka a zavolala mi. Místo odpolední pracovní směny doražím hned na místo. Prst by snesl i dva stehy, ale chirurgie v Kralupech má nově jen do dvanácti v poledne. Prst doma ještě jednou ošetříme a Ricky se s ním snaží nic nedělat. Shodou náhod má nakonec poraněné prsty dva. O víkendu jdeme pěšky na zámek Nelahozeves a dále k restauraci Marína u Vltavy. Cestou fotíme. Stoupám si poblíž úlu a chci udělat detailnější fotku. To se včelkám nelíbí. Při focení se nehýbu a tak si mě nevšímají. Všímají si ale kluků stojících opodál. Rickymu vlítne včela do vlasů, ten se jí chce zbavit a tak si rukama pocuchává vlasy. Přitom dostává žihadlo do prsteníku. Hned vedle již poraněného prostředníku. Vytáhnu žihadlo zuby a snažím se
vysát jed. Během výletu je prst v pořádku. Druhý den ráno hrozivě natéká nejen prst, ale i hřbet dlaně a ruka. Zkoušíme lék na potlačení alergické reakce, chlazení vodou, octem ... Nic nepomáhá. Nakonec musíme na chirurgii. V místě vpichu žihadla se udělal váček. Ten rozříznou a odstraní. Na prst dávají dlahu, aby s ním nehýbal. Doufám, že Richard má svou smůlu s prsty již vybranou. Na pravé ruce mu před lety nechtěně lehce najíždím kolečkovými bruslemi na stejné dva prsty, když ho po pádu zvedám ze země. Stejné prsty mu zavírá mamka Jája do dveří auta, když jdeme na návštěvu ke gynekologovi do porodnice u Apolináře. To je Ríšovi asi pět let. Tehdy musíme na rentgen. Naštěstí byly prsty jen silně pohmožděné a dobře se zahojily. Na Richardovi mě v jeho věku vždy udivovalo, že nikdy nebrečel. Ani u úrazů, ani u ran při sportu.
Týden po zahojení ruky jede Ricky na sportovní školu v přírodě. Od pondělka do pátku. Běhají azimuťák s kompasem nebo jen s mapou a věnují se dalším sportovním aktivitám. Večer
hrají společenské hry nebo tancují. Ricky tančil se spolužačkou jménem?. Myslím, že děcka dostala do těla a zároveň se i pobavila. Po příjezdu se dívám na fotografie kluků i holek a na složení učitelského sboru.
Maty jede na školní výlet na hrad Kost. Po návratu na otázku jaké to bylo odpovídá:
Richard hraje stále častěji šachy a pomalu do toho zatahuje i Matyho. Zlepšuje se. Říkám mu, že za chvíli mě bude muset nechat občas vyhrát, aby mě to bavilo. Dává mi docela zabrat a někdy mě snadno poráží.
Druhého května, v neděli, navštěvujeme Robotický den v Praze v Paláci kultury a poté jdeme na blízký Vyšehrad. Fotíme. Okolí je velmi pěkné, pro milenecké dvojice jako dělané. Nejsem tu bohužel s partnerkou, ale se syny. I tak se mi tu líbí. Nevím, proč jsme tam s Jájou nikdy nevyrazili. Pohledy na Prahu, její zákoutí a Slavínský hřbitov jsou pro fotky a procházky jako stvořené.
Kluci mají sedmého v pátek ředitelské volno. Já si ho dělám také a tak můžeme vyjet na výstavu Veletrh vědy do Letňan. Klukům už s předstihem objednávám u stánku Chemie a biochemie AV ČR pořad Chemie hrou. Vyzkouší si například hořící bublifuk, kde místo vzduchu v napěněné vodě, je použit plyn do zapalovače. Pěna se nabere na ruku a poté zapalovačem zapálí. Vyšlehne asi půlmetrový plamen a hned uhasne. Je to velmi efektní, ale bezpečné. Kluci si také mohou podržet zmrzlý kysličník uhličitý a dělat s ním bubliny nebo třepat tekutinou, která mění barvu podle intenzity pohybu. Stiháme ještě astronomické oddělení s výkladem o chytání meteoritů nad naším územím a jejich hledáním a sběrem na zemi, výklad o vlastnostech černé díry nebo problematiku hledání exoplanet. To jsou planety v jiných slunečních soustavách. Jednu z mnoha si může každý jednotlivý stát pojmenovat. Zkoušíme s klukama také napsat a poslat návrh. Nabízízme jména ze slovanské historie.
Ke konci června užíváme festival Hare Kršna. Je volně přístupný. Pozorujeme průvod, děláme fotky a hlavně ochutnáváme různá indická jídla. Ta jsou zdarma. Hnutí se rádo prezentuje jako následník zaniklé védské kultury. Je to ale podobné jako u jiných náboženství. Převažuje forma nad obsahem.
Matyáš bývá v týdnu s mámou a kamarádkami Nelou a Kačkou na Kralupském koupališti. Píšu mu do zprávy na mobil, že když je mezi holkama jedinej chlap, tak na ně musí dát pozor. Odpovídá mi:
Nevím. pohledu z okna domu, přesně ve 20:45, proletěl směrem od jihu na sever velmi jasný
Někdo by mohl říci, že bolid byl jasným znamením nevratných změn. Jak na nebi, tak na zemi. Nejsem
Nejdůležitější událostí poslední doby je probíhající rozvod. S Jarkou sedíme na lavici, před jednacím sálem, u soudu na Mělníku a neformálně se bavíme. Přichází soudkyně a další personál. Někdo poznamená, že vůbec nevypadáme na dvojici, která se rozvádí. Předběžně jsme s ženou dohodnuti. Richard je pod mým vedením připravován na budoucí gymnázium. Je dobrým studentem. Zůstane tedy trvale v mé péči aby se nepřerušila kontinuita příprav a komunikace se soukromými učiteli, které Richard navštěvuje. Během slyšení dostávám dotaz: "Jak velkou částku by vám žena měla na výchovu staršího syna přispívat?" Odpovídám: "Nevím, polovinu jejího příjmu?" Jarka propuká v pláč. To ale vůbec nebylo mým záměrem. Soudkyně: "To nemyslíte vážně. Vy vůbec nejste připraven." Kontruji: "Připraven? Situaci s rozvodem jsem nevyvolal. Očekával jsem návrh výše částky od soudu. Soudíte podobné případy denně. Pro mě je tato zkušenost nová. Prožívám ji poprvé a doufám, že i naposled." Dojde tedy k velmi podstatnému snížení částky. Žena se uklidní. Popravdě. Nejde mi o částky, jde mi o syny. U Matyáše je situace jiná. Soud potvrdí střídavou péči. Ani já, ani Jája si neumíme představit, že by Matyáš neměl ve svém věku přístup k mámě nebo tátovi každý den.
Oba kluci dochází k mámě kdy chtějí a na jakou dobu chtějí. Záleží i na momentální situaci během pracovních dnů. Ve dnech, kdy musím chodit na odpolední směny, vidím Matyáše pouze při snídani před odchodem do školy. Mám tedy nedostatek času a tím malý vliv na výchovu. Jsme schopni si s Jarkou vyhovět a věnovat se Matymu podle potřeby, ne jen podle plánu. Chováme se rozumně. Bude to tak i nadále? Doufám.
Vím, že v srdci Matyáše situace správná není. Nerozumí jí a silně vše prožívá. Mám obavu, že to v sobě ponese roky, podobně jako kdysi já.
Od soudu i odboru sociální péče si odnáším osobní postřehy. V prostředí, které bezvýhradně zaplňují ženy je těžké očekávat pochopení mužského pohledu na svět. Udivilo mě zaměření soudkyně pouze na současně prožívanou situaci. Mé obavy z následného poklesu sociální úrovně kluků a s tím spojené problémy, které nastanou, nikoho nezajímali.
Další školní rok uplynul. Ricky má na vysvědčení pouze dvě dvojky. Má vyznamenání. Maty dostal dvě trojky. Z češtiny a přírodovědy. Matyho svět je složitější. Pokouším se mu vysvětlit, že ve stavu, kdy má známky mezi dvojkou a trojkou bude rozhodovat jeho přístup k plnění úkolů a přístup k učitelce během vyučování. Moc vliv to nemá. Až na konci roku se dozvídám, ze zapíraného notýsku a žákovské knížky, že Maty někdy nespolupracuje. Netrestám ho. To by situaci jen zhoršilo. Je na něm vidět, že má obavy z mojí reakce. Někdy, když zaznamenám záměrnou nespolupráci s učitelkou nebo záměrně neodevzdaný vypracovaný úkol, vybuchnu. Tolik času, snahy a příprav, kdy spolu děláme různé věci kolem školy. :-(
Maty ze školy přináší nejen vysvědčení, ale i výkresy. Některé se mi líbí. Vyfotím je a ukládám na památku do počítače.
Letos neplánujeme žádnou vzrušující cestu do zahraničí. Místo toho domlouváme pobyt u bráchy Rendy. Ten s manželkou Janou organizuje soukromý dětský tábor pro vnoučata. Maty se přidává. Kolem přitažené maringotky pobíhá pět dětí. Podle maringotky táboru říkáme Cigáňák. Jeden z dnů hraju vedoucího. Vymýšlím různé hry. Válení špalků, chození po laně, sledování okolí dalekohledem. Dalekohled je z trubky od kuchyňské folie. Vytvářím ze suché větve a různého odpadu optoelektronický přivolávač deště. Nikdo neví proč. Je vlhé léto. Na louce mají všichni holínky.
Společně s klukama pěšky prozkoumáváme blízké i vzdálené okolí a zkoušíme dělat fotky s proměnlivým nastavením fotoaparátu. Fotíme lesy Leopoldových Hamrů, torzo zámku Hřebeny a rozpadlý pivovar. Na zahradě Rendova domu při focení organizujeme zvířecí komparz. Hladíme králíky, držíme kuřata, krmíme malou ovečku.
S autem vyrážíme na hrad Seeberg, česky Ostroh, prohlížíme městečko Skalná, prozkoumáváme nejzápadnější místo České republiky u hranic s Německem.
S Rendy rodinou i rodinou mojí zajíždíme do parku Boheminium u Mariánských lázní. Park je plný miniatur zámků, hradů a jiných, v Čechách, architektonicky významných budov. Miniatury jsou volně zasazeny v přírodním terénu propleteném cestičkami.
Renda nás provází vesnicí Přebuz a rozpadlou továrnou na těžbu cínu Fhrühbuss ukrytou poblíž vesnice v lese. Ukazuje nám lesy kolem německých hranic, místní mokřiny a rašeliniště. Na mnoha místech jsou zbytky zaniklých vesnic a stopy po odsunutém německém obyvatelstvu.
Jana se stará o baštu a zázemí domova. Občas pomáháme s jídlem. Trháme třešně a zásobujeme jimi tábor Cigáňák. Mícháme naloupané ořechy se salátovou okurkou jako doplněk k hlavnímu jídlu.
Před odjezdem k Rendovi a Janě do Pepíkova dočišťuji šachové figurky a jednotlivé díly barevné budky pro ptáky vytištěné na 3D tiskárně. Díly k budce v Pepíkově u stolu slepuji pomocí 5-ti minutového lepidla. Snad se bude výtvor líbit. Honza, nejstarší syn Jany, si darem nechává vytištěné šachové figurky v barvě žluté a černé.
Na zpáteční cestě z Josefova do Kralup nechávám v autobuse vlastní nepozorností počítač. Ten se trvale ztrácí. Žádný nálezce se neozval. Tyto řádky píšu už na počítači jiném.
Plánujeme feratty, tedy železné cesty, nejlépe v Alpách. Naštěstí mě napadne vyzkoušet ferraty na Pastýřské stěně v Děčíně. Maty přímo na místě, když vidí, kam chci lézt, tak jen zavrtí hlavou. Tohle tedy ne. Richard si stěžuje na bolavý loket u levé ruky. Lezu tedy sám. Půjčuji si v nedaleké půjčovně přilbu, rukavice a postroj s karabinami na uchycení na železné vodící lano, které vede kolem každé trasy. Pastýřská stěna má stupně náročnosti B, C, D. Skupina A užívaná v Alpách je jen na procházky pro rodiny. Děčínská skupina B už je o lezení a nutném seznámení, jak se na stěně chovat.
I přes jednoduchost korpulentní dáma přede mnou ucpe cestu. Je vidět, že má strach. Je to cesta pro začátečníky. Ti co lezou za ní musejí počkat na její sestup nebo probuzenou odvahu nebo ji mohou obejít. Obcházím jí. Po trase s náročností B slézám dvě trasy C. To už visím na příkré skále a musím vyvíjet sílu rukama, jinak se stěží posunu. Zkuším i trasu D. U míst, kde skála není svislá, ale vyklání se jakoby směrem ven se zastavuji. Ruce mám sice na skále, ale nohy visící od ní. Nemám zkušenosti. Vzdávám to. Poprvé na ferratě. Musím se krotit. Pro mě zajímavý zážitek. Skalní útvary, úchyty, výhledy. Paráda. Po ferratách jdeme na prohlídku Děčínského zámku. Objevují se vzpomínky. Poprvé zámek vidím, když v něm hostuje sovětská armáda, podruhé v roce dva tisíce s Jájou. Toto léto vytvářím vzpomínky na Děčín s velkými syny. Umím v paměti seřadit podoby zámku na časové ose. Exteriér je hezčí a hezčí. Máme velmi dobré fotky.
O víkendu, kdy testujeme feratty, stiháme i výstavu robotů v Centru Černý most v Praze. Porovnáváme ji s výstavou robotů v kongresovém centru na Pankráci. Na Pankráci vystavují amatéři, zde profesionálové. Většina vystavených kousků je z Ruska, něco z USA a jeden z Izraele. Překvapuje mě vynikající úroveň, pokročilá komunikace a sociální interakce
umělé inteligence. Jeden z robotů, výšky asi 2 metry, nemá krytí a tak jsou vidět řetězy, převody a táhla. Tento kus má programovatelný počítač pro laiky. Můžeme mu zadávat povely aby postupně tancoval, řečnil, zpíval. Nebo mu v aplikaci pomocí softwaru na časovou osu naskládat pohyby očí, hlavou, rukama, mluvení, hvízdání… a poté vše pustit. Zábavnej společník :-) Líbí se mi interaktivní skleněná hlava na podnose do které se jakoby zevnitř promítá obraz obličeje ženy i s emocemi. Na dotaz jaké má sama oči odpovídá modré. Na dotaz jaké mám já odpovídá, že vidí monochromaticky, ale že asi tmavé. Na dotaz kolik lidí ji pozoruje odpovídá tři, tedy já a synové. Na dotaz jaké je venku počasí odpovídá, že je bohužel zavřená uvnitř budovy, takže to nemůže vědět. Jsem hodně překvapen úrovní sociální interakce i přesností odpovědí.
Jeden robot mě rozesmívá. Na pozdrav
S Richardem rádi plánujeme. Tentokrát plánujeme vlastní rozcestník o cestování s odkazy na vyhledávání levných letenek, levného ubytování, kde co najít nebo kam zajít, půjčovny kol, aut, kde jsou ve městech toalety ... Postavíme odkazy na zkušenostech skutečných cestovatelů a recenzích místních poskytovatelů zábavy. Myslím, že zůstaneme jen u plánování. Je to takové nezávazné snění, které nemusí být nikdy splněno.
Pokud necestujeme, Ricky se o prázdninách věnuje šachům, Maty s mojí pomocí zábavné matematice. Herní konzole Xbox nezahálí.
Ve dnech 24. a 25. srpna projíždíme s klukama na kole Českou Loiru (čti Loáru). Název je odvozen od oblasti kolem francouzské řeky Loiry. Podobně jako ve Francii je v
Čechách na několika kilometrech vedle sebe řada významných památek. České památky se vinou kolem Divoké Orlice ve Východních Čechách.
Sobě i klukům chystám batohy. Vkládám do nich spacáky, karimatky, pár ponožek a slipy. Sobě navíc přibaluji léky, obvazy a dvou litrovou čutoru s pitím. Maty má v batohu hygienu a Ricky svítilny čelovky. Máme i malý dalekohled, sluneční brýle, přilby a rukavice.
Podobně jako v minulosti využíváme carsheringovou službu HoppyGo. Z nabídky vybíráme Škodu Fabii tmavě oranžové až pískové barvy od majitele z Prahy 7.
Pro výlet dopředu zamlouvám dvě horská kola pro dospělé a jedno dětské ve vlakové stanici Týniště nad Orlicí. Richard už je vyšší než já. Maty potřebuje menší kolo. Ženská obsluha stanice je tak milá, že jsem zpětně napsal pochvalný mail a poslal ho na České dráhy.
Po vyzvednutí kol se, kolem poledne, vydáváme na cestu. Přes les a pole dojíždíme do Častolovic k zámku s renesančními sgrafity. Oficiální fotografie zámku na internetu určitě vypoví víc než můj popis. Prohlídka památky patří k cestě. U zámku je obora s lesní zvěří. Ta je ochočená. Nechá se ochotně krmit. Vyndaváme z batohu jablka. Podaří se nám
přilákat mohutného jelena i laň. Všichni krmíme tato majestátní zvířata a užíváme si jejich neobyčejnou náklonnost. Vybavuje se mi vzpomínka. Před lety na vandru jsem krmil jelena, který se pohyboval volně po louce mezi lidmi. I přes mohutné paroží se dokázal ladně pochybovat a nikomu neublížil. Tady to bylo podobné i když mezi námi byl plot.
Další fotografie z oblasti kolem Divoké Orlice jsou součástí fotokolekce z roku
Záměrně vynecháváme zámek v Kostelci. V plánu je navštívit ho při zpáteční cestě. Nakonec ho pro nedostatek času nenavštívíme. Jedeme k zámku v Doudlebech. Ten je po příjezdu už uzavřen. Je po páté odpoledne. Necháváme tedy prohlídku také na později. Pokračujeme na Potštejn. Chceme na hradě přespat. Ty doby, kdy se dalo téměř na všech hradech volně spát, a já na nich také spal, jsou pryč. Dnes je vše "pod zámkem", za vraty a platí se vstupné.
Zastavujeme u malé pizzerie, kterou obsluhuje starší dáma s vnoučaty. Pizzerie je v rekonstrukci. Neoplocena. Ke všemu je volný přístup. Jako doma. Malé, provizorní, ale funkční. Dám se se starší dámou do řeči a vyzvídám, kde by se dalo přespat
Po chvíli nacházíme louku s balíky slámy. Ty dáváme k sobě aby nám v mírném svahu vytvořily oporu na nohy. Vybalujeme a chystáme pelíšek. Spacáky na karimatkách zajišťují teplo.
Začínají vycházet hvězdy a na obzoru se rozsvítí silueta hradu nasvíceného výkonnými světly. Pomalu doznívá západ slunce a načervenalá oblaka ztrácejí barvu. Celou noc fouká příjemný, vlažný vítr. Kecáme o všem možném a v úplné tmě pozorujeme stále jasnější rameno mléčné dráhy. Ráno, po odchodu z louky, vybíráme snídani v cukrárně. Kluci chtějí zákusky, já kávu. Na hrad vyjíždíme svižně. Pak stále zpomalujeme a nakonec kola spíše vytlačíme až na hrad. Prohlídka s výkladem, výhledy do kraje, focení ... Velmi pěkné. Sjíždíme k zámku. Prohlídku ale vynecháme. Na tak malý objekt mi připadá vstupné drahé a navíc se jedná spíše o penzion. Prohlížíme exteriéry, menší zámeckou zahradu a navštěvujeme poblíž právě otevíraný barokní kostel. Při vstupu samozřejmě sundavám z hlavy svůj památeční, čundrácký, kovbojský klobouk. Pro volné ruce ho položím na lavici a fotím kluky. Od kostela zajíždíme pro jídlo k Vietnamské sámošce. Teprve po jídle mi dochází, že nemám klobouk. Vracíme se. Kostel je ale už uzavřen. Památeční, čundrácký, kovbojský klobouk s námi byl v Rakousku, Itálii, Slovinsku, Chorvatsku ... Nikde jsem ho nezapoměl. Až tady :-( Doufám, že v kostele budou s touto vzácnou
Zkoušíme ještě zajet na hrad Litice, ale omylem vybíráme špatnou cestu a dojíždíme do obce Sopotnice. Sjíždíme tedy po silnici zpět do Potštejna. Při pohledu na hodinky je nám jasně, že nestihneme vše, co jsme chtěli. Na zpáteční cestě vybíráme návštěvu zámku v Doudlebech. Po prohlídce místo zahrady zámku dáme přednost nádherné kavárně vedle recepce. Piju kávu a fotím v tomto báječném interiéru plném historického nábytku, paroží, vycpaných zvířat, zrcadel ... Vše je volně k dispozici. Sem, do tohoto místa, bych klidně chodil denně snídat a pak trávil volné chvíle jako v čítárně. Vrátím se k prohlídce. K údivu průvodce vím, že vystaveným církevním oblekům se říká ornáty, že židle s velmi krátkými nohami se používaly na lodích nebo také, že rohu muflona se říká toulec. Poznávám co zobrazují malby na stěnách. Průvodce si asi myslí, že jsem kolega nebo
Protože den postoupil, rozhodujeme se, že kola vrátíme a přespíme v Kralupech místo pod širákem. Cestou zpátky jedeme po nové cyklostezce. Tu doporučuju místo červeně značené turistické stezky. Vede přímo kolem Divoké Orlice. Je plná výhledů na řeku, kiosků a restaurací a má velmi mírný sklon. Námaha na kole způsobila, že máme všichni hezky prokrvené celé tělo. Je to vidět i na obličeji. Ujeli jsme cca 60 km.
Při zpětném hodnocení je mi záhadou proč jsem při toulání po Čechách kolem přelomu osmdesátých a devadesátých let tuto oblast vynechal. Nikdy jsem ji nenavštívil. Přitom
Potštejn musel být mezi trampy vyhlášenej. Česko má údajně na plochu nebo počet obyvatel největší hustotu památek na světě. Je v tom ukryta nádhera širokého výběru, ale také nemožnost navštívit všechno. Památky na tomto výletě jsou v dnešní době v soukromých rukou. Líbí se mi úroveň s jakou je vše vedeno, kulturní chování obsluhy i návštěvníků. Oproti době mého trampování je vše ve stále lepším stavu. Přibyly restaurace, pizzerie, obory, divadla, akce ... Tenkrát bylo vše spíš v neudržovaném stavu a navozovalo
Doma, po návratu, dáváme sprchu, pomazlíme věrného psího kámoše, kterej z nás to putování cejtí a zalijeme zahradu. Před námi je cesta na Kokořínsko. Na Kokořínsku chceme vidět hlavně skalní obydlí. Byl jsem v této oblasti mnohokrát. Dokonce jsem ji projížděl služebním autem při opravách telekomunikačních sítí. Krajem teče říčka Pšovka napájející místní
rybníky. Na začátku cesty zastavujeme u reliéfu Krista v Harasově. Tady mimochodem zastavím vždy, když jsem v této oblasti. Prohlížíme ezoterické reliéfy ve skále poblíž a prohlížíme si skalní vinárnu. Dnes zpustlou a obtížně přístupnou. Šplháme na protější skalní stěnu nad rybníkem. Rybník je současně volným koupalištěm s placeným parkovištěm. To tu kdysi nebývalo. Vydáváme se ke skalním obydlím u Truskavny. Prolézáme jeskyni s názvem "Jeskyně", jeskyni Rozbořenku a Klemperku. Klemperka je asi největší a má podzemní prostory. Počítám s tím a tak máme na hlavě svítilny čelovky. Velká podzemní místnost je plná bahna a stop
Přes notebook se z okna dívám na kvetoucí zahradu. Přichází Bílá ponožka, zkráceně Bipo. Uvelebí se mi na klíně, mrouská a žadoní o pohlazení.
Matyáš je na oslavě narozenin, nevím koho. Poté bude s mámou dělat společnost kamarádovi Ondrovi v domě u Petry ve Veltrusech. Richard bude ve Veltrusech také. Asi tam všichni
přespí.
Kluci opět nastoupili do školy. Richard je v poslední, deváté třídě, Matyáš v páté. Maty má ze zkoušení zatím dvě jedničky. Doufám, že v tom bude pokračovat. Kluci si vybrali v novém ročníku kroužky. Maty vědecké pokusy. Ricky turistiku. Mladší má vše zaplacené, starší zatím ne.
Sundavám z nástěnky, nad 3D tiskárnou, doklady potřebné k zajištění průběhu tábora Couter Strike Junior II. Maty ho užívá o prázdninách mezi 29. červencem a 4.srpnem. Tábor byl s army
zaměřením. Kluci běhali s paintbolovými pistolemi a kulomety v různorodém prostředí a hráli bojovky. Po návratu z tábora, po vybalení cestovní tašky, bylo vše od bláta. Špinavé, neusušené ponošky v igelitovém sáčku vydávali libou vůni :-( Maty byl ale spokojenej. :-)
Navštěvujeme s Matyášem, již léta, rodinou zubařku. Ordinace je přes křižovatku, téměř naproti našemu domu. Matyho zub musí, podle specialitky z ortodoncie, ven. Líbí se mi název zákroku
Dokončuju
Richard je od 5. do 19. října na
Odlétá a vrací se z terminálu č. 2 Ruzyňského letiště v sobotu dopoledne. Let se společností Air Malta trvá tam i zpět asi dvě a půl hodiny. K datu odletu mám vlastní narozeniny. Je mi 53 let.
Na Maltu letí Richard opět s pomocí české agentury Studyline. Výuka na místě probíhá pod agenturou Sprachcaffe. Ubytování, jídlo a pobyt má zařízen v rodině, tzv. homestay. Adresa rodiny kde bydlí: Schember Latmann Doris (jméno majitelky vily), 6, Al Sole, ulice Napuljun Tagliaferro, PBK1073 Pembroke, Malta. Doris má za manžela Charlese. Ten je povoláním stavitel. Spolu vychovávají dva syny. Massima a Maurizia. Richard ve vile obývá dvoulůžkový pokoj společně s klukem z Kolumbie. Ten ale není moc hovornej a vstává, oproti Richardovi každý den velmi brzo ráno. Ricky nejvíce kamarádí s klukem, se zvláštním jménem Muhrads, z Polska.
Opět v rámci pobytu absolvuje několik výletů. Nejvíc se mu líbí hlavní město Malty Valletta. Tentokrát přiváží pár pěkných fotografií pořízených mobilem.
Jeden malý zádrhel cesta měla. Dva dny před odletem zpět do Prahy nevíme kdy a kde Richarda vyzvednou k transferu na letiště. To se ale vyřeší. Pro mě jako otce to je trochu napínavé. Rickyho se snažím podpořit a radím mu ať zachová chladnou hlavu. Naštěstí je dost samostatnej a umí si poradit.
Když Richardovi volám mobilem dva dny před odletem domů, má problém dát dohromady českou větu, protože jeho podvědomí je plně přizpůsobené prostředí s angličtinou. To se mi líbí. Po návratu se shodujeme na tom, že gramatiku se zvládne naučit sám. Je potřeba rozšířit a používat nabytou slovní zásobu. Další úkol pro mě. Sehnat kvalitního učitele nebo učitelku je problém. Pro komunikaci by byla nejlepší kamarádka jeho věku, která angličtinu také studuje.
Uvedu pár věcí, které bylo třeba zařídit:
Několik návštěv agentury Studyline + průběžná komunikace mailem a telefonem
Absolvovat test z angličtiny pomocí aplikace na internetu. Výsledek rozhodne o zařazení do skupiny s odpovídající úrovní výuky.
Vyplnit pobytové doklady, kontaktní údaje a souhlasy rodičů s pobytem, popsat případná zdravotní omezení, vyjádřit souhlas s absolvováním výletů i samostatným pohybem juniora po ostrově ...
Nový pas + cestovní pojištění + kopii zdravotního průkazu
Letenku + transferový lístek na a z letiště + doklad o studiu a pobytu
Platební kartu + EURa
Mobil + tablet + nabíječku
Fotky na průkazky, sešity, propisky
Brýle, plavky, krém na rty a opalování ...
Oblečení, boty ...
Taxi pro cestu na letiště
U současného, stějně jako u minilého pobytu, zapomínáme na zakoupení adaptéru do zásuvek s proudem na 220V. Zásuvky mají jiný typ konektoru než v Čechách. Richardovi údajně zbylo jen 20% kapacity baterie mobilu. Naštěstí to stačilo na nalezení adresy obchodu poblíž místa pobytu, kde se dal příslušný adaptér koupit.
V zaměstnání probíhá 7. října mezi 16-20:00 hodinou seminář O cestování. Přednáší Petr Novák. Petr provozuje stránky TravelHacking.cz nebo blog Travelbible.cz. Popis zajímavé přednášky by byl dlouhý. Odkazy na Petrovo webové stránky zařazuji do vlastního rozcestníku
Night
Super zážitek. Tímto Patrikovi děkuju za pozvání a pomoc. Bez týmu a vzájemné pomoci by to bylo těžší.
Pro zajímavost. Běží se s tzv. čelovkami. Sám si tedy musím posvítit na trasu, krajinu, muldy pod nohama. Tma všemu dodává kouzlo.
Přihlašuji sebe i Richarda na Predator RUN 2020, který obsahuje 3x RUN. Jarní, letní, podzimní! Tradiční lokalita DEPO2015 hostí 25.dubna první RUN, který probíhá historickým centrem města Plzně. Druhá zastávka, přírodní verze, bude 15.srpna na Boleváku. Třetím závodem bude 14.listopadu 2020 Predator RUN v Děčíně. Možná dáme i něco k tomu.
Po závodech mě kontaktuje Lukáš ze skupiny Gladiátor Kralupy a nabízí spolupráci. Musíme s Richardem najít čas. S tím je problém. Chuť by byla.
Matyáš dělá ve škole tři referáty najednou. Zadání je: Vesmír a Sluneční soustava, Revoluční rok 1848 a Hudební skladatel.
Hudebního skladatele vybíráme
S mamkou Maty udělá referát k revolučnímu roku 1848. Má název
U Sluneční soustavy volíme speciální téma. Poradím matymu aby se u Sluneční soustavy nevěnoval planetám, které zná každý, ale spíše planetkám. Snažím se, aby se zorientoval sám a sám vyhledával informace. Pomáhám mu pochopit některé pojmy. Dílko jsme nazvali
Níže je plná ukázka. Práci odevzdanou ve škole zkracujeme. Ručně psaný text zabere více místa. Navíc se snažíme přidat orientační obrázek, aby bylo vidět jak to s těmi planetkami v naší soustavě vlastně vypadá.
K samotnému textu ...
Mezi planetky počítáme všechna tělesa větší než 100 m. Menším říkáme meteroidy. Ty většinou vídáme na nebi v létě, když říkáme, že padá hvězda. Pro srovnání. Země má
průměr kolem 12 750 km.
Planetky se vyskytují ve Sluneční soustavě na různých místech. Neznámější je Kuiperův pás rozkládající se za poslední planetou Neptun ve vzdálenostech od 30 do 55
astronomických jednotek (AU). V této oblasti víme o více než 70 tisících objektech s průměrem větším než 100 km. Nejznámější planetkou Kuiperova pásu je bývalá planeta
Pluto s průměrem kolem 2370 km.
Mezi Jupiterem a Neptunem obíhají po svých drahách planetky ve skupině Kentauři.
Známe také Trójany nebo Řeky, kteří obíhají po stejné dráze jako planeta Jupiter, tedy ve vzdálenosti kolem 5 astronomických jednotek (AU).
Další se nachází na drahách mezi Marsem a Jupiterem. Těm říkáme Hlavní pás planetek. Ty obíhají ve vzdálenosti od 2 do 4 astronomických jednotek (AU). Zatím víme o více než 300 000
tělesech v této oblasti. Nejznámější planetkou Hlavního pásu je Ceres s průměrem kolem 975 km.
Ve Sluneční soustavě existuje také oblast Oddělený disk, kde se vyskytují planetky ve vzdálenosti větší než 100 astronomických jednotek (AU) od Slunce. Známou planetkou
v Odděleném disku je Sedna s průměrem kolem 1600 km.
Planetek je několik set tisíc. Pojmenovaných je kolem 14 tisíc. Většina planetek má pouze katalogové číslo. To je něco jako telefonní seznam pro planetky.
Zápis v katalogu vypadá asi takto – Katalogové číslo: (90377), jméno: Sedna nebo označení 2004XR 190, pokud planetka jméno nemá.
Některé planetky považujeme za nebezpečné, protože při svém letu Sluneční soustavou letí tak blízko země, že hrozí srážka. Ty mají v katalogu zvláštní označení. Jedna z
takových planetek se srazila se zemí před 66 milióny lety a způsobila vyhynutí dinosaurů i jiných tvorů.
Pro zápis planetky do katalogu musíme znát některé důležité údaje:
Jak je planetka veliká. U menších těles je údaj ve stovkách metrů u větších v kilometrech.
Po jaké dráze se planetka pohybuje. Většina těles neobíhá po kružnici, ale spíše po elipse. To znamená, že někdy je nejblíže a jindy zase nejdále od Slunce. To musíme
vědět abychom ji dokázali znovu nalézt.
Jak je planetka daleko od Slunce. To uvádíme v astronomických jednotkách (AU).
Doba oběhu. Jak dlouho planetce trvá než oběhne Slunce nebo jiné těleso Sluneční soustavy.
Někdy uvádíme i název skupiny. Např. Apollonova nebo Hildina. Skupinu uvádíme proto, že tyto planetky letí spolu po stejné dráze jako ptáci v hejnu.
Některé planetky mají své měsíce. Podobně jako kolem Země obíhá Měsíc, kolem planetky Pluto obíhá Charon, Nix, Hydra, Kerberos a Styx. Pluto má tedy měsíců pět.
Co je dobré vědět
1AU – 1 astronomická jednotka je průměrná vzdálenost Země od Slunce, tedy asi 150 000 000 km.
Pro představu uvedu zajímavost. Světlo ze Slunce na cestě k Zemi překoná tuto vzdálenost za 500 sekund to je něco přes 8 minut. Jako letí prostorem světlo, letí jím i jiné signály. Kdybych mluvil s kosmonautem, který sedí v raketě blízko Slunce, musel bych čekat na každou větu, kterou řekne 8 minut. On by zase čekal na to co jsem řekl já také 8 minut. Asi by to byl dlouhý rozhovor.
Je noc mezi posledním a prvním dnem navazujících roků. Kluci už spí.
Vracím se k proběhlým dnům. Ke konci roku toho moc nepodnikáme. Můj záměr, že se podíváme mimo republiku nevyšel z různých důvodů. Na svátky jsme tedy doma. Domácí vánoční výzdobu úplně vynecháme. Ozdobou je nám osvětlený živý stříbrný smrček na zahradě. Pomocí dvou řad světel bílé barvy osvětluje zahradu a dvůr měkkým bílým světlem. Právě ho vidím z okna. Na cihlové sloupy, poblíž smrčku, dáváme zakoupené pochromované lucerny vyplněné průhledným sklem. Mají výšku asi 35 centimetrů, takže se do nich vejdou i větší svíčky. Ty hoří celou noc měkkým žlutým světlem. Temnou noc prostupuje kombinace bílého a žlutého měkkého světla a tmavých stínů.
Matyášovi říkám, že Ježíškovi se taková výzdoba líbí, a že nám dárky rád nechá i tam. Také je tam potom nachází. Maty dostává budovatelskou strategii Cities Skylines. V té buduje a řídí město a hru s mazaným zlodějem jménem Styx: Shards of Darkness. Zloděj prožívá různá dobrodružství.
Richard dostává taká hru na herní konzoli s názvem Zaklínač 3: Divoký hon.
Pro mě má ježíšek hru na PC s názvem Age of Empires II: Definitive Edition. Je to válečnická strategie upgradovaná pro novější PC. Tutéž, původní hru, jsem hrával už před dvaceti lety.
Chtěl jsem klukům koupit více her, ale Richard mi poradil ať je obstarám po vánocích za lepší cenu. Uvidíme. Oba kluci dostávají navíc repasované notebooky, vhodné především na zpracování úkolů do školy. Hry se na nich dají pustit také. Nedělám si iluze, že by to kluci nezkusili.
Od mamky Maty dostává létající dron s kamerou. Richard výpravnou knihu o druhé světové válce a oblečení podle přání.
K sváteční večeři je losos a řízky. Jája nám dává bramborový salát a domácí vaječný likér. Vlastně i cukroví. Protože mívá cukroví dobré, tak zmizí za pár dní. Podobně rychle zmizí i kokosky a plněné sladké ořechy z místní rodinné pekárny. Čokolády z bonboniér se snažím marně chránit. Místo koled si povídáme o tom, co se komu povedlo a nepovedlo, co si kdo přeje a co se komu líbí nebo nelíbí.
Matyáše se před svátky opatrně ptám, jestli ještě věří na Ježíška. Nejiště mi potvrdí, že ano. Myslím, že na tom je podobně jako Richard před lety. Ten mi až letos přiznává, že na Ježíška v Matyho věku už nevěřil, ale bál se to v odpovědi přiznat, protože by potom nemusel dostat dárky. Je hezké, jak funguje
Mezi volnými vánočními dny navštěvujeme Planetárium v Praze ve Stromovce. Vybíráme si program s názvem Horizon – Za hranicí vesmíru. Menší část programu byla živě moderovaná se zobrazením souhvězdí na nebeské klenbě, kterou jsme měli přímo nad sebou i s popisem jak je najít a co je na kterém souhvězdí zajímavého. Větší část programu byl dokument s obrazovými pohledy na zajímavosti vesmíru vysílaném v tzv. režimu 8K promítaném na vnitřní kopuli planetária. Moc povedené. Hm, velmi.
O silvestrovské noci pozorujeme kralupský ohňostroj odpalovaný z mostu přes Vltavu. Díváme se z vyhlídky na Hostibejku. Letos je ohňostroj docela dlouhý. Líbí se nám spíše závěr s velkolepými světelnými efekty.