Jak jde život
Rok 2020
Přes svátky mám pár dnů volna a tak připravuji kalendář na rok 2020. Ten nechávám vytisknout a svázat. Dostane ho moje mamka a Jája. Doma bude na zdi také jeden.
V PC, po zapnutí, se kalendář otevře jako aplikace "po spuštění". Tím vzniká menší šance, že zapomenu na některé výročí. U mojí mámy visí více kalendářů na jedné stěně
vedle sebe. Protože každý měsíc kalendáře je doplněn fotografií, vytváří se obrazová fotogalerie členů rodiny. Fotografie zároveň dokumentují, jak se věkem měníme.
Fotografie členů rodiny budu muset doplnit do malé i velké fotogalerie na webových stránkách. Některé dám na Facebook.
Sváteční volno mě vede k tomu abych přidal na osobní webové stránky další téma a tím je trošku oživím. Téma
Nechávám asociace ať vytváří souvislosti nejen o ženách, ale o životě obecně. Přemítám například nad svým synem, kterému tělo funguje už jako tělo mužské, ne dětské a psychika začíná fungovat jako u dospělého muže. Zkušenosti ale jako dospělý muž zatím nemá. Představy a vzpomínky mě také vedou k tomu, co jsem jako výchovu a pomoc s dospíváním očekával od svých rodičů a co jsem jako dospívající skutečně prožil.
Poslední dobou si všímám, jak se lidé bojí jakékoliv změny, jak se nechávají životem unášet místo aby život vytvářeli. Utíkají k různým seberealizacím prací aby poté
zjistili, že přehnaná práce přináší pouze vyhoření. Utíkají k různým náhražkám ... Bojí se i jen vytvořit si o něčem názor a ten prezentovat. Čekají, že přijde někdo z
venku a rozhodne o směřování života za ně. Lidé stojí před přehradou života, která praská a místo aby využili nepřeberné možnosti, které nádrž života nabízí, tak se snaží
zalátat každou trhlinu, jenom aby se něco nezměnilo a přitom po změně tak touží … Představ si sám sebe na loďce života, kterou unáší proud. Když je klidný, loďka pluje
klidně, když přijdou peřeje, tak to s tebou hází až o život. Kdo se chopí vesel? Na co čekáš? Štěstí je v tobě a určitě nepřijde s tím, že se změní osoba ve funkci
prezidenta nebo osoba ve funkci vedoucího kdekoliv … Putin za tvoje problémy, které zveličuješ, určitě nemůže :-)
Když někoho potkáš, je tím co o něm vypovídá „první dojem“? První dojem není jen o vzhledu.
Když začne mluvit, je tím, co říká? Mluvení není jenom o obsahu slov.
Když začne pracovat, je tím, co dělá? Práce není jenom o plnění povinností.
Když už ho chvíli znáš, je tím, co z něho cítíš a vnímáš? Je kontakt s jinými důkazem tvého prožívání?
Co vnímám při pobytu v Kralupech? Tvary, barvy, zvuky …
Co vnímám při pobytu na dovolené na ostrově? Tvary, barvy zvuky …
Žádný mimořádný rozdíl v tom není, i když se to snažím jako mimořádné prezentovat. Mimořádné je to jenom z mého subjektivního hlediska. Všiml(a) jsi si, že když jedeš na
dovolenou, tak se připravíš na jiné prožívání a to před-připravené prožívání potom realizuješ?
Toto platí ale jen pokud žiješ v normálním prostředí mezi normálními lidmi. Pokud žiješ v ulici, která je trvale smetištěm nebo je plná problémových lidí, pak v tom
mimořádný rozdíl je. Nejde o to, že by ti lidé mohli vadit kvůli vzhledu, jde o to, že ti může vadit jejich způsob života.
Už to začínáš chápat? Barevnost (tedy různorodost) tvého vnitřního světa a tedy života je větší než světa vnějšího. Doufám, že jsem tě trochu nakazil a začneš o všem přemýšlet.
Kluci dostávají koncem ledna vysvědčení. Richard má to nejlepší, které lze získat. Tedy samé jedničky. Maty bojoval na pomezí dvojek a trojek u důležitých předmětů. Nakonec
dostal trojku z předmětu Vlastivěda. Máťa bývá roztěkanej a nesoustředěnej. Potřebuje živou interakci, tedy možnost podílet se na probírané látce vlastním přístupem. Pokud
se neděje něco, do čeho může zasahovat, tak ztrácí zájem. Pozoroval jsem ho při úpravě a dokončování hlavolamu, který jsme vytiskli na 3D tiskárně, a který má být darem
pro návštěvníky při narozeninách. Měl motivaci a tak se snažil. Je vidět, že mu pomáhá i kroužek Veselá věda na který dochází. Vždy, když přijde domů, vypráví nám, co
zhotovili a jaký pokus dělali a také nám přináší na ukázku různé zajímavosti. Myslím, že tady se Maty našel. Občas se na něj zlobím a poté si uvědomím, že chyba v přístupu
je na mé straně. Maty souhlasil, že by opět mohl chodit na atletiku. To vítám. Je mu skoro 11 let a tak mu občas připomenu, že má právo na vlastní názor a může ho
komukoliv říci. Když se mu něco líbí i nelíbí. Nemá ale vnitřní sebejistotu a tak si moc netroufá. Jak zařídit aby zakusil, že
U Rrickyho je situace trochu jiná. Tady mohu stále chválit a tím nepřímo chválit i sebe. Hlavní díl práce je pochopitelně na něm a u obou kluků na učitelkách a učitelích.
Pro mě, jako vnějšího pozorovatele, je těžké odhadnout, který učitel a jakou měrou se podílí na všem co synové zvládnou.
Na druhou stranu dostávám na školu, od Richarda spolužáků, zápornou zpětnou vazbu. Této zpětné vazby asi zatím nejsou Matyáše spolužáci schopni. Třídní učitelka Richarda
nás při setkání varovala, že si žáci přinesou domů mikinu z dražšího materiálu, vybrané barvy a zvláštním nápisem. Richard měl mikinu na sobě, když jsem dorazil domů z
práce. Udivil mě nápis přes celou přední stranu:
Najdou se i učitelé, kteří působí
Věřím také tomu, že by bylo nejlépe, kdyby někteří žáci do školy vůbec nedocházeli nebo, že by sociální dávky i jiná pomoc měly být nabízeny teprve po splnění požadovaných
kriterií.
Inkluze a podobné projekty, kdy nacpeme do jedné třídy všechny děti podobným stylem jako když pejsek a kočička v pohádce od Josefa Čapka vařili dort a očekáváme, že ze
školy vyjdou povšechně dobře vzdělané děti, je nesmysl.
S Richardem probíráme různá gymnázia, kam by mohl nastoupit. Jejich zaměření a dostupnost. Zatím se nám nejvíce líbí gymnázium v Kralupech a dvě gymnázia v Praze. V
Kralupech chce Ricky studovat spíše technické zaměření. Mně se líbí jedno pražské gymnázium, spíše se zaměřením na výuku cizích jazyků. Tam také Richardovi zařizuji přípravu na přijímačky z Angličtiny v délce osmi konzultačních hodin. Richard je nadšen přístupem a stylem učitelů. Já jsem nadšen cenou za kurs, která je oproti ceně za soukromého učitele zhruba poloviční.
Osobní zkušenosti se soukromými učiteli máme různé. Učitelé, kteří nám byli doporučeni s dobrými referencemi byli výborní. Učitelé bez osobních referencí, které nacházíme na internetu nebo pomocí jiných informačních kanálů, jsou bída a děs. Tady platí. Peníze až po odvedené výuce jednotlivě. Rozhodně neplatit dopředu.
Kluci pochopitelně tráví čas i s mamkou. Vím, že se jim věnuje. Maty je u ní každý druhý týden a Ricky jí chodí nejen vyjíst ledničku. Kluci často jezdí s mámou za
tetou, tedy naší známou, do Veltrus, kde má domek. Myslím, že se Jája s Matyášem snaží učit a i jinak připravovat na školu. Kluci mi na dotaz:
Stále hledám styl výchovy pro Matyho a stále nad ním přemýšlím. Jak vzbudit jeho zájem pro lepší plnění povinností? Jakou zvolit formu odměny a zábavy? Co je a co pro něj
není přínosem ... Chci abychom si navzájem věřili. Svěřuje se mi, ale stále to není ono. Chápu, že pro něj není lehké žít v prostředí, kde je starší bráška chválen více než on. Přes všechno si myslím, že spolu máme dobrej vztah. Až dospěje, řekne mi to. Uvidíme :-)
Zítra máme magické datum: 20.02.2020 :-)
Epidemie a někde i pandemie Koronaviru, říká se také Covid-19, je každý den ve zpravodajství i v běžném životě. Většina z nás neměla s podobnými událostmi zkušenost. Začal
jsem ji brát vážně po přečtení článku Bergamo v obležení … na webu kechlibar.net. Článek popisuje dění v italské nemocnici s velmi velkým nárůstem počtu nemocných. Autora webu znám osobně.
Opatření proti epidemii nabrala rychle obrátky. Zrušení školní docházky, karanténa, organizační změny na pracovišti, povinné roušky, dopady na ekonomiku ...
Využil jsem možnost, ve čtvrtek a pátek minulého týdne, nejít do práce a zůstat doma. Na sobě jsem žádné příznaky jakékoliv nemoci nepociťoval. Starší syn byl trochu nachlazen, ale bez teplot a obtíží, už koncem února. I přes nahlazení odjel s bráchou a mamkou během jarních prázdnin na hory, na lyže. Tam se nachladil mladší syn a starší díky zdravému horskému prostředí uzdravil. U mladšího to opět nevypadalo jako něco vážného.
V období po návratu synů z hor nám všem do života vstoupila státem vyhlášená epidemie a s ní spojené organizační zmatky. Nikdo nevěděl jak vlastně správně reagovat.
Děti zůstávaly doma, ve školách přestávaly učit. Učitelé začali zasílat úkoly a učivo, které je třeba zvládnout. Očekával jsem od školy vysvětlující e-mail jak nastalou situaci zvládnout. Očekával jsem pochopení pro situace rodičů, kteří chodí do práce. Školy, podobně jako jiné instituce, si s tím nevěděly rady. Vzal jsem situaci vážně a snažil se výuku za učitele suplovat. Mimo měření teplot, získávání informací o epidemii na internetu a pozorování příznaků u nás všech jsem se s Matyášem pravidelně učil. Jeden den se učíme asi 6 hodin, další asi 4 hodiny, další ...
Očekává se ode mě a i od ostatních rodičů, že budeme chodit do práce, suplovat školu a starat se o domácnost. Práce, učení, domácnost, sprcha, jídlo, spánek. Práce,
učení, domácnost, sprcha, jídlo, spánek ... Stal jsem se nadčlověkem :-) Podobné to bude asi i v domácnosti u Matyášovo mámy, kde mladší syn nepravidelně bývá každý druhý týden.
V práci jsme byli upozorněni, že navýšení zdravotní dovolené, která byla kvůli epidemii prodloužena se nemá zneužívat. Kolegové a kolegyně, co měli
Richard mi pomáhá najít na internetu způsoby jak usnadnit učení sobě i bráškovi nebo jak se učit zábavnou formou. Sám se připravuje se na přijímačky na gymnázium. Vím, že hraje šachy po síti s jinými a učí se různé partie aby mě v šachu, který občas hrajeme, porážel. Ve svém věku mi už neříká všechno co dělá.
Zpět k situaci v práci. Pokud vztáhnu upozornění o zneužívání zdravotního volna na sebe, ocitnu se mezi Skyllou a Charybdou. Když si vezmu zdravotní volno a nic se neprokáže, budou se na mě dívat
Včerejší prohlášení v médiích o celkovém testování a počtu pozitivně testovaných bylo v poměru asi 6000:400. Každý 15 testovaný je nakažený. Je to jenom průměr, statistický odhad. Někde bylo nakažených více, jinde méně. V práci kolem sebe více než 15 lidí mám. Vzhledem k inkubační době nemoci mezi 12 až 14 dni je nám předkládán údaj o lidech, kteří se pnakazili před dvěma týdny. Ve statistických údajích přitom pozorujeme stálý celkový nárůst počtu nově nakažených. Myslím, že mimo odborníků neumíme správně posoudit, v čem se
pohybujeme, v čem žijeme. Každý podvědomě doufá, že jeho a jeho blízkých se to netkne, že sám se chová správně a o situaci správně smýšlí.
Už několik měsíců se snažím o
Během jarních prázdnin, kdy jsem byl doma sám, jsem si dal třídenní restrikci. Celkově jsem vypil 6 sklenic mléka, jednu ráno a jednu večer. Odpoledne si dávám mandarinku.
V domě jsem netopil. Teplota ve středu spadla na 10 stupňů a do pátku tam držela. Chodil jsem do práce, cvičil protahovací a posilovací cviky, staral se o domácnost. Zima mi během pohybu nebyla. Při sezení u PC si zakrývám nohy dekou. Vše proběhlo v pohodě. Všimám si, že protahovací a dechová cvičení jsou pohodovější. Nitro zůstávalo spokojené.
Aniž bych o koronaviru něco věděl, i když už byl na světě, vyzkoušel jsem si život v kritické situaci. Myslím, že bych snesl i větší zátěž a po delší dobu. Neumím odhadnout, co vydrží mí blízcí. Smysl
Doplňuji fotografie z minulého roku do osobních fotogalerií ne svém webu. Pod odkazem
Vzpomínám si, jak jsem před lety začal zvažovat jakým způsobem uspořádám vzpomínky i fotografie z minulých let. Uvažuji nad různými možnostmi. V té době se pokouším vytvořit webové pracovní stránky. Těmi chci prezentovat svou praxi a znalosti na potenciálních pracovních pohovorech. Nikdy jsem je pořádně nedokončil. Dodnes je mám v několika variantách uložené v počítači. Mám již nějaké zkušenosti s tvorbou webových stránek v kódu HTML a k tomu postupně přidávám znalosti CSS stylů. Místo pracovních stránek zkouším přidávat stránky osobní. Začínám s pár zápisy vztahujícími se k příchodu synů na svět. Vypadá to dobře. Struktura odkazů mi ale stále nevyhovuje. Chci se odlišit od všeho, co je na internetu. Najít osobitý styl. V mém životě mi několikrát vstoupily do života motýli. Jsou symbolem proměny. Jejich krása a množství variant je ohromující. Na internetu je navíc zdarma mnoho fotografií volně k použití. Motýli se stávají součástí stylu odkazů a dávají název celému webu.
V jednom ze sešitů z minulosti, které máme uložené v knihovně, se dochoval popis a záznamy z mého trampování. Čundroval jsem roky, ale bohužel nefotil. Škoda. Viděl jsem velmi mnoho velmi pěkných věcí, domků, zákoutí, výhledů ... Bylo by to velmi dobré svědectví doby. Tady použiju přirovnání pro lepší pochopení. Téměř denně procházím v Kralupech kolem stromořadí asi třicet let starých stromů. V Kralupech žiju cirka dvacet pět let. Fotografie zobrazující zákoutí se stromy starými pět let a třicet let už umí zobrazit proměnu doby.
Vrátím se k webovým stránkám. K popisu příchodu synů na svět přidávám další roky života rodiny. Přidávám příběhy o
Jája už krátce po našem seznámení vytvářela sešity se zápisky i fotografiemi, které obsahují co jsme prožili a procestovali. Jsem rád, že je mám. V té době byly počítače pouze pro profesionály a fotografie se dělaly na tzv. kinofilm. Z negativů poté fotografie vytvořil profesionální fotograf ve studiu podle výběru majitele. Digitální věk teprve přicházel. Doufám, že vše do počítače a na webové stránky postupně přenesu.
Z několika zápisů od Jáji i ode mě se vyvinulo dílo, které bude památkou pro příští generace. Uvědomuji si, a určitě v tom nejsem sám, že o svých blízkých
i širší rodině vím docela málo. Vzpomínky se nezapsaly ani nepředaly. Je zvláštní, že člověk se mnoho věcí naučí nebo pochopí, ale už je nepředává dál.
Forma předání zkušeností je někdy obtížná, protože máme dojem, že nás bližní neslyší nebo nechtějí poslouchat. Když pozoruji sám sebe, chápu, že jsem k
některým věcem musel dozrát. Pak teprve mi pochopení a hodnota sdělení byly přístupné. Snažím se, aby to co vytvářím bylo optimistické a ukazovalo, že život
může být dobrý, příjemný ..., i když někteří mají dojem, že jim nezbytně to nebo ono chybí. Pokud moje i Jáji zápisy, úvahy, fotografie, rodokmen ...,
přinesou řešení, poučení, potěšení ..., dalším generacím nebo komukoliv, pak jsme postupovali správně.
Jsem v situaci, kdy mohu rozhodovat sám za sebe? Pak je štěstí skutečně pouze subjektivní volbou. V subjektu není mocnějšího činitele než jsem
já sám nebo to, co za sebe považuju. Témata o subjektu, štěstí, osobním životě už jsou tématy o
Poslední dobou v práci spíše mlčím. Musím dát za pravdu poznatku z různých nauk, že mlčení přináší pochopení. Vše vychází z mystiky, sebepozorování, sebevlády ...
Naopak doma nepřestávám vysvětlovat proč to nebo ono dělat, učit se ... Nepřestávám nabádat a navádět kluky k zajímavostem. Zkoušel jsem jim například
ukázat, že aplikace Calc (z balíku softwaru LibreOffice - moje poznámka pro budoucnost), tedy tabulkový kalkulátor velmi podobný aplikaci Excel, lze
upravit tedy naprogramovat tak, že bude fungovat jako kalkulačka. Vložím do buněk funkce, které automaticky provedou součet, odečet, dělení, násobení,
mocninu, odmocninu ... Klidně mohu provádět třeba přepočet rychlostí na sebe navazujících ozubených kol nebo téměř cokoliv, co lze matematicky vyjádřit. Když
všemu dám grafickou úpravu i s popisem, mohu si vytvořit svou vlastní učebnici matematiky. Tomu se říká osobitost a originalita. Jan Amos by se mnou souhlasil :-)
Podobné úvahy a závěry mě přivádí k poznatku, který občas dám k dobru lidem kolem sebe. Kdo nebo co je nejmocnějším činitelem ve výchově a dospívání
mých synů? Bůh? Osud? Škola? Ne, jsem to já. Pochopitelně máma kluků hraje nemenší roli a kamarádi, kamarádky, učitelé ..., ovlivňují syny také.
V duchu jsem se musel usmát obsahu předcházejících vět: "k poznatku, který občas dám k dobru lidem kolem sebe". Vypadám jako člověk, co chodí světem a trousí
moudro :-) Když už jsem u trousení moudra, popíšu ještě jeden poznatek. Při výchově synů je nejdůležitější zdravé sebevědomí, sebedůvěra. Pak teprve může
přijít spokojenost se životem. Mamky, nejdůležitější pro vaše syny od jejich desátého roku života jsou tři vlastnosti:
Doufám, že synové potkají živé osobnosti nebo je najdou aspoň v literatuře, které jim ukáží
Největší svátek křesťanů. Chybí mi kvalitně zpracované informace o tesařovi Jošuovi v češtině. Málo lidí ví, že například asyrští křesťané, vlastní potomci dávné Asyrské říše,
stále mluví aramejsky, tedy pravděpodobně jazykem, kterým mluvil jeden z nejmoudřejších a životu nejvíce rozumějících lidí tohoto světa. V jaké situaci jsou
dnes tito lidé mluvící aramejsky? Opět je na scéně islám a jeho nesmírné kulturní obohacení, které nám proudí do celé Evropy.
Internet a jeho vyhledávače mi pro předávání a získávání informací připadají příliš zjednodušující a příliš manipulující. Do budoucna by mohl být
fenomenálním nástrojem. Bohužel internetu dominují marketingové, finanční a zájmové skupiny politiků a vlastníků čehokoliv. Internet nám zjednodušeně říká:
"Mít finance znamená mít pravdu." Poznání a objektivita se degradují a přináší utrpení. Cestou ven z marasmu internetu můžou být vlastní webové stránky,
vlastní odkazy, vlastní vyhledávače. Uvítal bych vyhledávače, které mi podají informace zobrazující více pohledů z více stran nejednou, ne pouze z toho
tzv. "správného". Všichni uprchlíci pochází ze Sýrie? Jsou to začínající právníci, doktoři a programátoři? :-) Ne, je to pouze degradace a islám. Vše
špatné pochází z Ruska, Číny nebo jiných států, které jdou vlastní cestou? Kde je najednou to volání po různorodosti. Už i dokumenty nebo psané populárně
naučné publikace z různých oborů mají různé ideologické pasáže a vsuvky.
Je koronavirus hlavním problémem světa mých synů? Nebude vystřídán zase jiným problémem? Není hlavním problémem přemnožení lidí? Toto přemnožení generuje
a neúměrně zesiluje všechny ostatní problémy. Proč o tom nikdo nemluví, nepíše ... Jak to, že o tom dnes a denně neslyším?
Pochopitelně nacházím na internetu i kvalitní zdroje a autory rozumějící, z mého pohledu, různé problematice. Například psychologie - blogy Radkina Honzáka,
politika - kechlibar.net, různé alternativy a vlastní webové stránky ... Bohužel nejsou vidět a slyšet tak, jak by měli být.
I tento odstavec o Velikonocích a informacích je svědectvím doby ve které se svými syny žiju.
Richard nedávno dostal Občanku, doklad dokumentující jeho začínající plnoletost. Vím, že je zodpovědný a v podstatě se na něj spoléhám. Věřím tomu, co
mi říká. Situace kolem koronaviru a karantény způsobila, že si nejen on myslí, že už začaly prázdniny. Takže polevil. Jáju kontaktovala třídní učitelka
s tím, že přestal posílat vypracovaná zadání a úkoly. Po otevření aplikací pro kontrolu úkolů a známek jsem byl překvapen jak snadno se dá ztratit kontrola.
Vysvětlil jsem Rickymu, co všechno to může způsobit. Slíbil mi, že do konce týdne vše napraví. Učitelce a tím i ostatním učitelům jsem se omluvil. V únoru
tohoto roku jsem napsal článek o, z mého pohledu problematické, situaci v Richardovo třídě a problémech školy a žáků. Teď mi nezbývá, než si nasypat popel na hlavu.
U Matyáše se nám při střídavé péči daří úkoly docela plnit. Doufám, že se zase nepřechválím :-) Matyho baví dělat úkoly pomocí přístupu k internetu.
Vymysleli jsme jen tak pro zajímavost křížovku v angličtině. Tajenkou bylo přání k velikonocům. Bráška mu pomohl nazpívat písničku, opět v angličtině, kde
zpívaná slova doprovází tleskání rukou, pohyb nohou, zdůrazňování výrazů ... Moc se mi provedení líbilo. Mám ji schovanou pro budoucnost. Pochopitelně děláme
i matematiku, češtinu a další předměty. Matyášovi chybí kontinuita. Zapomíná to, co už zvládl. Byl bych rád, kdyby ho bavilo jít v probírané látce víc do
hloubky, aby ho bavilo vyhledávat zajímavosti k různým tématům.
V úterý jsem byl na testech zjišťujících přítomnost viru Covid-19 v těle. Metoda odběru je pomocí sondy z nosohltanu. Nic příjemného, ale dá se to vydržet.
Naneštěstí mi sestřička narušila nějakou cévku a tak mi tekla 10 minut krev. To je ale maličkost. Výsledek testu byl negativní. Platbu za test provedl
zaměstnavatel, kterému tímto děkuji. Test samotný, podle vyjádření sestřičky, bohužel ověřuje pouze momentální přítomnost nemoci v těle. Lepší by byl krevní
test, který může potvrdit již prodělanou nemoc. Pro mě i syny by to byla jistota.
Po odběru mi do začátku odpolední pracovní směny zbývalo pár hodin. Ze zámečku Na Veleslavíně, kde test proběhl, jsem jel metrem na stanici Malostranská.
Postupně jsem prošel Malou Stranou, Karlovým mostem, uličkami Starého Města, Staroměstským náměstím, Pařížskou ulicí přes Josefov, po Čechově mostě na
vyhlídky z Letenských sadů a poté přes Letnou do Stromovky. Praha bez turistů je kouzelná. Připomíná osmdesátá a počátek devadesátých let. Úplně si říká o
povedené fotografie.
Samota umožňuje ovládat a lépe vytvářet sama sebe. Cestování je pro to ideální. Člověk nepodléhá tolika podnětům a nemusí neustále vyrovnávat různé vlivy.
Pro zajímavost uvedu něco z mého vnitřního života ... Sám(a) to můžeš vyzkoušet.
Ať už je člověk kdekoliv, v jakémkoliv prostředí, používá své smysly. Smyslové vnímání vytváří reakce na vnímaný děj, vnímanou proměnu. Do těchto procesů
může člověk vstoupit. Odříkávej v duchu a vnímej: je viděno, je slyšeno, je cítěno, chutnáno, hmatáno, vnímáš teplotu a vítr, vlastní tíži … Při kontrole
vnímání a vjemu proměny v duchu odříkávej a žij: žádné vztahy, žádné vazby, žádná hodnocení, žádné představy.
Teď jsi ochutnal(a) trochu z mystiky. Sebepozorování a sebekontrola má širší základnu a sama o sobě pravděpodobně k porozumění dějům nevede.
Během tohoto vnímání ke mně přišel starší muž a téměř neslyšitelně mě oslovil. Byl oblečen čistě, ale v obnošených věcech, jak starší lidé bývají. Přistoupil
jsem blíž a podíval se do jeho modrých očí. Byly živé a střízlivé. Dal jsem mu všechny mince, které jsem u sebe měl. Poděkoval a začal vyprávět. Bylo na něm
vidět, že si potřebuje promluvit. Z hovoru jsem vyrozuměl, že žije s kočkou, ale sám, v malém bytě na okraji Prahy. Měl o všem přehled, takže mi sdělil jaká
je situace s koronavirem a jak si jednotlivé státy stojí. Svěřil se mi s příjmem v domácnosti a malými radostmi jeho života. Prý se chodí koupat do Vltavy
jako i jiní lidé jeho věku. Jmenoval svoji kamarádku a bývalou doktorku a další lidi. Hlavně to musí být zdarma, protože na nic placeného nemá. Údajně na
svém místě v Pařížské ulici stojí každý den asi tři a půl hodiny. Svěřil mi, že je mu 78 let. V tu chvíli mi došlo, že se dívám do
Středa večer. Z okna sleduji zahradu. Je úplné bezvětří. Klid. Ani list se nepohne. Slunce klesá k obzoru a tak je vše z jedné strany zlatavě nasvíceno a z druhé ponořeno
do stínu. Zahrada je plná květů různých barev. Jako každý rok kvetou růže, pivoňky ..., ale i květiny, které dávám do truhlíků a jiných nádob. Všude převládá zelená. Před
sebou ve vzdálenosti asi 15 metrů vidím středně vzrostlou višeň obsypanou plody. Zahrada dává i maliny a spoustu jahod. Brzy uzrají různé rybízy a angrešt.
Richard dělal přijímačky na gymnázium. Před samotnými jednotnými státními zkouškami absolvoval 8. června přijímací zkoušky v angličtině. Ty se skládaly z písemných i ústních
testů a pohovoru. Mysleli jsme, že pohovor bude spíše o motivaci zdůvodňující zájem o jazykové gymnázium. Nakonec stál Richard při pohovoru proti třem testujícím. Jednomu
muži a dvěma ženám. Bylo to náročné. Určitě šlo o ověření, zda bude syn schopen výuku, většiny předmětů v angličtině od třetího ročníku, zvládnout. Líbila se mi reakce
Richarda, kdy na otázku co dělá, když ho někteří lidé nebo třeba zkoušející přivádí k pocitům trémy, odpověděl, že si představí tyto lidi nahé a tím je odzbrojí. :-)
Předpokládal jsem, že lepšího umístění dosáhne Richard na Dvořákově gymnáziu, ale nakonec byly výsledky lepší na gymnáziu Amazon. Amazon měl jako doplněk k přijímacím
pohovorům na gymnázia zmíněné testy z angličtiny. Dvořákovo gymnázium dalo možnost zlepšit si bodové skóre při hodnocení doklady o absolvování a umístění se v soutěžích a
olympiádách nebo doklady dokazujícími návštěvy nějakého kroužku po dobu více let. Postupovali jsme poctivě a tak jsme žádné doklady neměli. Ne, že by Richard na soutěže a
olympiády nejezdil. Neumístil se ani samostatně, ani s týmem za školu na předních místech. Nebudu hodnotit, který přístup gymnázií je vhodnější.
Doma jsme měli několik rozhovorů na téma, které gymnázium vybrat. Já na počátku upřednostňoval gymnázium Amazon, Richard spíše Dvořákovo gymnázium s technickým zaměřením.
Po absolvování přípravných testů z angličtiny v gymnáziu Amazon v délce několika hodinových kurzů postupně Richard měnil názor. Oslovil ho přístup učitelů, kolektiv i
vybavení a pojetí školy. Zápisový lístek jsme tedy předali v gymnáziu Amazon. Škola je placená. Doufám, že mamka Richarda Jája přispěje polovinou. Drobná nevýhoda je
dojíždění, ale vzhledem k umístění gymnázia to snad nebude problém.
Kluci přinesli vysvědčení a tím jim letos začínají již druhé prázdniny. No, ty první způsobené epidemií koronaviru (Covid-19) neznamenaly pouze volno. Školu jsme suplovali.
V koordinaci s učiteli nakonec šlo všechno velmi dobře. Alespoň já jako rodič kluků jsem to tak vnímal. Prvotní náraz nemoci a s tím související povinnosti byl šok. Ten
pomalu přešel. Přizpůsobili jsme se novému přístupu.
Maty přinesl jedničky a dvojky. Žádnou trojku. Tomu jsem moc rád. Zlepšil se v Angličtině, Vlastivědě a Informatice. Přes prázdniny budeme opakovat. Aspoň ty dny,co bude u
mě. Znám ho a vím, že hrozí pozapomínání naučeného. Matyho kolektiv opouštěl svoji třídní učitelku a tak spolu měli pár akcí. Opékání buřtů, kino a výlet lodí. Tyto
vzpomínky pro ně budou mít hodnotu až když budou starší.
Ricky si pohoršil a místo samých jedniček, které měl v pololetí, přinesl dvojky z Občanské výchovy, Zeměpisu, Chemie a Výtvarné výchovy. I tak je ale jeho výkon velmi
dobrý. Navíc si domů přinesl kouzelnou věc !-) V šetsé třídě si zapsal na lístek, jako ostatní žáci, předsevzetí do budoucnosti. To se vložilo do obálky a učitelé ho
uschovali pro konec školní docházky. Obsah předsevzetí zněl: Do budoucna bych se chtěl naučit plynule anglicky a i trošku německy. Furt se věnovat sportu a někam se
dostat. Richard 6.B. Předsevzetí se dost naplnilo. Moc se mi podobný vzkaz sama pro sebe do budoucnosti líbí. Ríša se rozloučil společně se svými spolužáky se svojí třídní
učitelkou v podniku Čajovna. Probíralo se, kdo kam nastoupí, jak to bude náročné a co koho čeká ...
Jája opět oživila otázku rozvodu. 24.6. nás u Okresního soudu v Mělníce po asi 20 minutovém stání rozvedli. Seznamujeme se v dubnu roku 1992. Svatba probíhá v červnu 2002. Uběhlo 28, potažmo 18 let. Den, kdy došlo k rozkolu jsem zaznamenal již dříve.
V rovině vztahů je vše jasné. Jája má nového partnera, kterého vlastně vůbec neznám. Já jdu výchovy synů a cestou mystiky. U otázky rozdělení majetku jsem se všeho vzdal ve prospěch kluků. V případě prodeje synové dostanou procentuální podíl z prodejní ceny. Jinak dostanou vše v případě dědictví. Otázku mého finančního vkladu a velkého osobního úsilí při rekonstrukci řešit nebudu. Ostatně to nemám jak dokázat. Nemáme žádné dluhy, vše bylo děláno z úspor.
Domluváme se na společné návštěvě advokáta a sepsání smlouvy, která nás do budoucnosti ochrání hlavně před námi samými. Žádné vyhrocené emoce, žádné překotné změny názorů. Měli by jsme chápat zájmy synů.
Promlouváme si i o příčinách rozpadu vztahu. To, co mně připadá jako marginální je pro Jáju velmi zásadní a opačně tam kde já vidím své podstatné úsilí pro zlepšení stavu
rodiny, zázemí a výchovy je to pro Jáju nepodstatné. Nenosím
Stav, který je tímto vyvoláván se dá nazvat
Upravuji odkazy a zdroje z vlastního webu, vedoucí na jiné webové stránky. Tím se snažím omezit případnou manipulaci s vnímáním okolního světa ze strany kohokoliv. Chápu, že uzavřít se do osobitého pojetí potvrzujícího oprávněnost mého vidění světa může být ošemetné. Nechci se dostat do stavu, kdy ti, co mají mně podobné názory jsou nekriticky vyhledáváni a ti ostatní jsou hlupáci. Tak to není. Spíše vnímám, že ti, co provádějí jakýmkoliv způsobem
Když už jsem u popisu vnímání okolního světa, opět uvedu něco z mého vnitřního života. V zaměstnání zaznamenávám snahu o hodnocení spokojenosti kolegů s prací a také
poznámku o nespokojenosti kolegů s tím nebo oním, a že si někteří chodí stěžovat (no, to stěžovat by šlo někdy nahradit jiným slovem, ale raději to nechám tak :-).
Poznamenávám, že ani nevím kam se vlastně chodí stěžovat, protože jsem si dosud na nic a na nikoho stěžovat nebyl.
K vnitřnímu životu. Pokud sám sebe sleduji, vidím, že hodnocení vyvstávají z nevědomého emocionálního základu. Tato hodnocení lze potlačit tak, aby nevyvstávala. Ano,
někdy to dá práci. Pokud ale dostanu přímý dotaz nebo na něco reaguji, co s tím? Negativní hodnocení v nitru vyvstávají pro nedostatek informací o nějaké osobě nebo procesu.
Nebo proto, že se musím podílet na procesu s kterým nesouhlasím. Bývá to i obranná reakce.
Nevědomí nebo také podvědomí bývá považováno za autonomní část psychiky. Mnozí si myslí, že se tedy nedá ovlivnit. Dá. Při hodnocení kohokoliv nebo čehokoliv mohu najít
pozitivní vlastnosti a stránky. Tento nadřízený má tuto dobrou vlastnost, tento tuto, kolegyně vedle mě má tyto dobré vlastnosti nebo vyniká v ... Nebo. Do nadpisu odkazů na
mém webu směřující ke společnosti kde pracuji napíšu "Můj přístav", do přihlašovací stránky "I love my job". Pro toho, kdo navštíví mé webovky vysílám:
Tato jednoduchá mentální operace kolem mě vytvoří lepší okolí, lepší svět. To může mít dalekosáhlé následky ve vlastním prožívání. Přichází spokojenost a štěstí.
Chápu, že někteří mě pozitivně nevnímají. Nedokážu změnit jejich svět, ale dokážu změnit svůj.
Ještě musím doplnit něco z posledních událostí. Loni jsem si domluvil a poté odsouhlasil účast na závodech typu "Predátor Race", což jsou běžecké překážkové závody. Úplně
jsem na to zapomněl. Situace kolem mě se dost změnila. Platba za placené gymnázium, platba za advokáta, který posuzuje formální správnost majetkového vyrovnání při
rozvodu, platba za ... Teď nechci svým závazkům ohledně běžeckých závodů dostát. Ve finanční stránce ale dostojím. Nechci nikoho poškodit. Pro někoho jsou podobné závody životní seberealizací, pro mě je to okrajová zábava, kterou rád sem tam vyzkouším. Někteří mohou namítnout: "Je sice hezké, že umí ve svém nitru navodit harmonické prožívání, ale ostatním způsobuje nepříjemné situace." Jak z toho ven ...? Nepřijímat do budoucna závazky podmíněné nějakým odkladem i když se to zdá z momentálního pohledu výhodné. Nejlepší je závazky vůbec nevytvářet a rozhodnout se podle momentální situace. Pochopitelně jsou odůvodněné případy kdy dlouhodobý závazek vznikne. Například platby za synovu školu. Tady ale
situace asi nejde řešit jinak. Nevím.
Ricky vymyslel nové slovo. Sloučil dohromady slovesa dohnal a předběhl do
Mezi 12. až 19. červnem cestujeme po Polsku. Polsko nás příjemně překvapuje. Odkaz k cestopisu
Myslím, že se mi v popisu života podařil zlepšit vypravěčský styl a celkové podání. Pokusím se vrátit k popisu cest Na jih v letech 2017 i 2018 a předělat je v podobném duchu. Obsah vyprávění ponechám stejný.
Změnil jsem návaznost jednotlivých odkazů. Ty nově umožňují překlikávání mezi cestopisy a fotogaleriemi. Logika sledu názvů fotografií je zbytečně složitá. Proto mi trvalo vytvoření fotogalerie pro Polsko 2020 relativně dlouho. Pro další roky bych se měl vrátit k původnímu pojetí názvů pro fotografie z let 2017 a 2018 nebo vytvořit systém jiný. To už se možná dotýká celkové logiky stavby mého webu. Uvidíme.
Breberky epidemie Covid 19, prázdniny i starosti o kluky mi daly docela zabrat. Problém byl hlavně s časem. Na druhou stranu, v osobním životě, nastal posun v mystice. To ale patří do jiné kapitoly.
Něco ke mně, zaměstnání a sociálním interakcím. Na svém pracovním místě víceméně mlčím. Moje mlčení není výrazem nespokojenosti, ale naopak spokojenosti. Umožňuje mi tak cenné sebepozorování a práci s nitrem. Pokud člověk mlčí, utiší kolem sebe sociální
Jsem mužem, a proto se stále objevují sociální interakce mezi mnou a ženami. Snažím se je tlumit. Jako člověk jdoucí cestou jógy vnímám v co nejširším rozsahu svoje okolí i sebe, tedy prožívání svoje i ostatních. Vnímám zájem žen o muže i jejich reakce. Vím, že muže sledují, když zaměří pozornost na jinou ženu a vím, že sledují na co se muži dívají :-) Sám sleduji prožívání žen a jejich nepřímou snahu potom aby muži změnili svoje postoje, chování a myšlení v jejich prospěch.
Zde jdou proti sobě dva světy. Upřímný muž to, co říká, myslí vážně. Nepoužívá tolik empatii, která je vlastně filtrem emocí. Muži mají dojem, že ženy slyší, ale neposlouchají. Mají dojem, že prožívání a vlastní nastavení ženy jí nedovolí připustit oprávněnost mužského pohledu na život.
Je to dostatečně vysvětleno? Nevím. Mojí snahou určitě není nikomu ublížit nebo někoho poškodit. Dávám přednost kultivovanému jednání a pokud ho zaznamenám, jsem otevřen jakémukoliv tématu.
Existuje žena, která by můj život mohla v budoucnu silně ovlivnit? Ano, popsal jsem ji jako bohyni na svých webových stránkách pod odkazem
Přes den, kdy postupně píšu tyto řádky, poslouchám mix skladeb Heavn We Are. Je to jednohlasý zpěv doprovázený symfonickým orchestrem.
Matyáš si sedl vedle mě. S poslechem hudby mu pomáhám zároveň dělat úkoly. Kvůli epidemii koronaviru supluju školu. Úkolů je hodně. Chci aby Maty pracoval poctivě. Hledáme spolu zajímavosti na internetu s výukou související. Dnes jsme poslouchali česká nářečí na Youtube. Hledaná látka souvisí s Českým jazykem. Snažím se aby Maty pochopil, že musí sám převzít odpovědnost a do školy se připravovat i když nejsem doma. To je ale obtížné. Učíme se tedy, s přestávkami do deváté večer, až po mém příchodu ze zaměstnání. Zítra má začít vyučování pomocí videokonferencí přes počítač. To by mohlo přinést dobré zkušenosti.
Vrátím se k popisu dovolené. Tu jsem letos rozdělil do dvou částí. Již popsanou Cestu na sever s prozkoumáváním Polska a cestování po Česku. Auto je opět, mezi 8. a 16. srpnem, naším pohonem, domovem i ložnicí.
Míříme do Českého Švýcarska, do okolí Jetřichovic. Procházíme údolí, prolézáme skály, vylézáme na Rudolfův kámen a Mariinu skálu. Nejvíce se nám líbí soutěska Úzké schody. Pokračujeme k další atrakci s názvem Pastýřská stěna. Ta je dominantou Děčína protkanou Via Ferratami, tedy železnými cestami. Půjčujeme si v místní půjčovně vybavení pro lezení. Jdeme na skálu. Lezeme výstupy s názvy Cesta do nebíčka, Hladový poutník, Vzpomínka, Vzdušný balet. Matymu se nechce dokončit Tichou toleranci s Karlovým mostem, kde je potřeba přejít ve výšce po nataženém lanu a tak trasu obcházíme jinou cestou. Ricky leze částečně sám, částečně s námi. Já vždy Matyho doprovázím. Ani já ani kluci nelezeme cesty se stupněm obtížnosti "D".
Po vyspání na odlehlém místě, poblíž opuštěného a rozpadlého německého hřbitova, míříme na Liberec do aquaparku Babylon. Dovolená se trochu komplikuje. Maty se při jednom sjezdu toboganu, který vypadá jako vířivka, uhodí do hlavy. Naroste mu velká boule. Plavčíci nám pomáhají bouli ledovat. Pro jistotu nakonec s Matym mířím do Liberecké nemocnice. Po rentgenu nás lékař ujistí, že boule nevede k vnitřnímu zranění a postupně odezní. Doporučí mi abych syna sledoval, zda se mu neudělá nevolno a abych ho v noci budil každé dvě hodiny a ověřoval jeho reakce. Usoudím, že Matymu by se s boulí na temeni hlavy špatně spalo v autě a tak domlouvám předčasný pobyt u Rendy v Josefově. Po příjezdu, bratrova fena Nela, lehce kousla Matyáše do zadnice. Hezké přivítání :-) Ke třetici všeho smolného si Maty poranil palec na noze. Celou cestu po Polsku chvála bohu nic a teď vše najednou.
Z domu mého bratra vyrážíme na prohlídku centra Kadaně a k poblíž ležící vodní nádrži Nechranice, kde se koupeme. Autem se dopravujeme i na Horní Hrad, německy Hauenštejn, poblíž Stráže nad Ohří a na zámek v Klášterci nad Ohří.
Ke koupání vybíráme menší jezero Boden vedle většího jezera Medard u Habartova, kde bydlí babička kluků. Kvalita koupání v Bodenu je v Čechách tento rok ze všech koupání nejlepší. Teplá voda s průzračností desítky centimetrů. Kolem Bodenu vede In-line dráha, kterou jsme prubli loni. Ta je také velmi kvalitní.
Několikrát navštěvujeme babičku Jarmilu a v jednom z dnů ji odvážíme na oslavu Janiných narozenin do Josefova. Manželka bráchy zmíňuje, že šedesátku ani nechtěla oslavovat. Když viděla čtyřkolku do terénu jako dárek, změnila názor.
16. srpna navštěvujeme Výstavu stanů v Letňanech. Kupujeme kvalitní batohy. Rickymu do školy. Mě s prostorem pro větší notebook. Mohu ho brát sebou na noční brigádu do Zemědělského muzea. Ta po zrušení omezení souvisejícím s Covidem-19 opět pokračuje. K batohům kupuji i novou lehkou zimní péřovou bundu.
Ještě pár dnů užíváme půjčené auto, které 23. srpna v 19:00 vracím. Tím končí vše kolem naplánované dovolené. Den před vrácením beru Rickyho na opuštěné a nepoužívané silnice. Nechávám ho vyzkoušet si řízení většího auta.
Mezi 17. a 23. srpnem prožívá Matyáš pobyt na táboře Country Strike junior od společnosti Brezova.istan.cz. Po příjezdu domů je spokojenej. Věci na vyprání přiváží v mnohem lepším stavu než loni.
S kamarády hraje Maty během prázdnin i po nich hry na počítačích po síti. Někdy si kamarády vodí domů. Pak hrají společně na Xboxu.
Námi vybraná atletika v organizaci Sokol nevychází. Je plno. Jejich škoda. Maty je na atletiku podobně nadanej jako Ricky. Náhradou s Jájou volíme kroužek Programování v Domě dětí v Kralupech. Volba se mi líbí. Rád budu pomáhat s obtížnějšími oblastmi znalostí v oblasti počítačů. Možná se mi podaří Máťu zapojit do tvorby domácího a rodinného webu.
Starost o školu dělíme s Jájou tak, že o většinu povinností spojených s Matyášem se postará sama. Já se postarám o většinu povinností spojených s Richardem. Je to praktické rozdělení. Nesouvisí to s tím, že bychom měli některého z kluků raději. Máme je oba rádi stejně.
Richarovi platím učebnice sehnané v antikvariátech nebo v knihkupectvích. Nejdražší knihou je Biologie pro všechny čtyři ročníky. Kniha je tak dobře zpracovaná, že bych ji klidně koupil i jako samostatnou publikaci do domácí sbírky.
Za volitelný předmět si Matyáš ve škole vybírá tělocvik, podobně jako kdysi starší bráška Richard.
Mezi 14. a 16. zářím Ricky prožívá adaptační pobyt gymnázia Amazon ve sportovním centru v Nymburku . Přijíždí utahanej, s únavou svalů a šlach, ale spokojenej.
Richard navštěvuje taneční kurz, lidově taneční, v Kralupském kulturním centru. Pozvání na kurz dostal od Kláry, bývalé spolužačky. Tančil nejen s ní, ale i jinými dívkami. Tanečním mistrem je chválen jeho talent pro pohyb. Ten má po mámě Jáje. Jája mu pomohá s výběrem obleků. Po nedělní návštěvě u holiče, oblečen ve sportovně laděném obleku, působí jako
Babička Jarmila mi, po zhlédnutí fotografie v domácím kalendáři, kde je Richard zvěčněn v měsíci září, jak drží poslední loňskou jahodu, řekla, že Ricky je ve svém věku pohlednější než jsem byl já, ale že mu to nemám říkat. Možná proto jsou holky, nejen na tanečních, v jeho přítomnosti trochu nesvé.
Krátce po začátku školy žádám kluky o vytvoření školního rozvrhu v Excelu tak, aby obsahoval nejen dny, hodiny a vyučované předměty. Excel je na ovládání relativně jednoduchý nástroj a přitom poskytuje možnost vytvořit přehledná a graficky působivá díla. Do rozvrhu Richarda přidáváme spoje vlakem i autobusem z Prahy do Kralup. Tyto spoje zobrazují možnost vystupovat v Kralupech na různých místech. Přidáváme i adresy pražských antikvariátů s otvírací dobou. K přestávkám na oběd a za poslední vyučovací hodinu dáváme do následující kolonky slova LOVE? WALK? HOME? a otazník. Podbarvení buněk je bílé, světle béžové a světle zelené.
Do rozvrhu Matyáše ke každému předmětu, který je zvýrazněn červenou barvou a tučně, přidáváme jméno vyučujícího, aby si jména učitelů zapamatoval. Za poslední vyučovací hodinu dáváme do následující kolonky volby HOME? GAME? PLAY? FRIENDS? LEARN? a otazník.
Maty má výhodu. Jeho třída nemá odpolední vyučování přerušená obědem.
Ricky má nevýhodu i výhodu. Jeho vyučování končí v pondělí, úterý a čtvrtek kolem čtvrté odpolední. Doma bývá až kolem půl šesté. Ve středu má o hodinu méně. V pátek má jen tři lehčí předměty včetně dvou hodin tělocviku. Tím vznikají téměř tři dny volna.
S vyprávěním lehce překračuji půlnoc. Jdu spát. Dobrou ...
Život je kruhem v kruhu. Dnes se jeden z kruhů uzavřel. Poslední z dětí narozených v rodině
Když umřel táta Reinhold nebrečel jsem. Když umřel děda Antonín, otec mého otce, byl jsem dítě a nevěděl o tom, neřekli mi to a já časem zapomněl. Když umřela Helena, mamka mého otce, nebrečel jsem. Když umřeli děda Josef a babička Alžběta, rodiče mé mámy, nebrečel jsem. Dnes, když umřela moje máma, brečím jako želva ... Pamatuji si, že jsem v rozhovoru s mamkou po smrti babičky Alžběty zmínil, že teď je na řadě její generace. Dnes se naplnilo, že je na řadě generace moje.
Naposledy s mámou mluvím 10.října v půl osmé večer, když jí volám z muzea Zemědělství v Praze, kam chodívám na brigádu jako noční správce budovy. Naposledy ji vidím pomocí video přenosu přes telefon, když mluvím s bráchou. Při telefonických rozhovorech mi často říkávala:
Při rozhovorech o životě mamka za svoji největší chybu považovala to, že si vybrala pro společnou cestu životem nesprávného chlapa. Nevím, zda měla pravdu.
Máma mi od malička říkala Robiku. I teď v pokročilém věku. Vždy jsem na toto oslovení slyšel a neuvědomoval si to. Pouze pokud na to někdo upozornil. Pokud vyprávěla nějaké vzpomínky z mého dětství, často se jí vybavilo jak jsem vytrhal nově zasazené sazenice květin, které předtím otec pečlivě celé dopoledne sázel. Když uviděla reakci Reiholda, mého otce, zavolala na mě:
Tuším, že mamku už život nebavil a také to několikrát zmínila. Ve svém okolí už neměla nikoho podobného ročníku. Stáří spojené s částečnou nemohoucností se jí nelíbilo. Nedivím se jí a mám pro to pochopení.
Nedávno mi volala její sestřenice Mariánka, žijící na jižní Moravě. Vzpomínala na společné zážitky z dětství, které prožila i s mojí mámou. Holky si volaly a často se hodně asmály. Dnes mi kondolovala.
Zapálujeme doma svíčky. Na zahradě v lucernách zapálil jednu Ríša a druhou Máťa. Vzpomínáme ...
Jako průvodce životem používám nejen knihu Beseda bohů od Květoslava Minaříka. Je to nejryzejší Jóga jakou lze dohledat. Pamatuji si, že to byla první smysluplná kniha kterou jsem během hledání a vysvětlení osobně prožitých mystických stavů objevil. Ke konci knihy je slovník a v něm pojem Vědomí. Zde je popsáno, jakým způsobem procházíme do dalšího života ...
Moje máma mi dala život. Květoslav mi dává jeho smysl. Mamka i Květoslav jsou nejvýraznější postavy mého života.
Na co se budu ptát až budu umírat? Měl vůbec život smysl? Udělal jsem pro své blízké a bližní dost? Je úvaha o smyslu života sobectvím a činnost pro své blízké a bližní zneosobněním? Jedni řeknou:
Občas jsme si s mamkou nerozuměli. Někdy jsme viděli události jen ze svého pohledu. Mamka za mnou pořád stála. Mohl jsem se na ni spolehnout jako na pevnou zeď. Pravděpodobně jsem dostatečně nepochopil události z jejího života, které sama považovala za těžké a asi jsem nerozuměl jejím snům, které zůstaly nesplněny.
Vybavilo se mi, jak několikrát zmínila, že to co se jí povedlo jsme byli my, její synové. Doufám, že měla pravdu. Věřím, že život přes všechno, co prožila v dobrém i špatném pro ni byl
Opět poslouchám mix skladeb Heavn We Are, stejně jako v hodinu, kdy se dozvídám, že mamka odešla. Tato skladba bude už asi navždy spojena se vzpomínkami na ni.
Dnes má Richard, můj syn, narozeniny. Je mu 16 let. Je s Matyášem linií mého i Jáji života, tak jako já jsem linií života mých rodičů a dále mých předků až do dávných časů. Dívám se generacemi nazpět a doufám, že se budu dívat generacemi dopředu. Pohled mojí mamky přes mě k mým synům mi není znám. Do toho musím teprve dorůst. Představovat si vnoučata a mít vnoučata je velký rozdíl. Představy v mysli ovlivněné intelektem a životní zkušenosti. Být dítětem a mít děti je jeden ze skutečných zázraků života. Prožíváme zázrak a ono nám to nedochází.
Zkusím opět pohledu na život dát mystickou podobu. Podobu z pohledu bohů. Jsem Brahma, přivádím tě k životu z moře zapomnění tvých předků. Jsem Višnu, provádím tě životem a jsem jeho naplněním. Jsem Šiva, přijímám a odvádím tvůj současný život do moře zapomnění a odevzdávám tě k životu novému. Vidíš. Jsem trojí a přitom jediný. Jsem čas, jsem karma, jsem život. Kdo pozoruje tohoto trojjediného boha? Natarádža, pán proměny, který je podstatou věčnosti. Rozumíš?
Teď trochu všedního života. Ke konci září jsem Matyáše doprovodil na první hodinu kroužku v programování a seznámil se se starším mužem, který ho vede. Prostory pro kroužek zprostředkovává město Kralupy, které tím pomáhá řešit volno časové aktivity dětí, tedy jejich rozvoj. Podobně jako škola. Není mi známa ekonomická ani organizační stránka věci. Musím přiznat, že si toho cením.
Distanční výuka pokračuje. Ricky se o sebe stará sám. Spíše se o povinnostech nebo zdrojích k výuce neformálně bavíme. U Matyho jsme s jeho mamkou Jájou prohodili dny střídání. Maty je u mě, když mám odpolední směny. Dohlížím na to aby se zúčastnil všech hodin. Pomáhám mu s úkoly, ale trvám na samostatnosti.
17. listopadu, na státní svátek, s klukama prolézáme a objevovujeme skály nad řekou kolem Řeže. Výhledy ze skal jsou přes Řež a okolní vesnice až na Prahu. Pod skalami je Vltava s vodáky v kanoích a nákladními loďěmi. Nad řekou létají racci. Příroda má kabát z barevného podzimního listí. Kluci i já nacházíme dávno probádané vrcholky i zapomenutá místa. Ta se dají poznat podle stále stojícího ztrouchnivělého dřeva, které nikdo chůzí neodlomil. Náhodně nalézáme malý domeček bez oken i dveří, ale suchý, protože má betonovou plochou střechu. Uprostřed domku, o jedné místnosti, stojí hrací stolek. Po odklopení desky se objevují šachy s kompletními figurkami. Kluci se dali do hraní a já si přečetl z návodu na desce, že se jedná o skrýš s pokladem (cache) pro Geocaching. Celou cestu fotíme, pochopitelně i domeček s vybavením. Nic jsme nepoškodili. Pokračujeme lesem se stromy s barevným listím k vlakové zastávce Libčice Letky ...
Blíží se konec roku. Přidám pár řádků a obrázků.
Včera po práci docházím pro zásoby do obchoďáku Penny. Mám ho po cestě. Všechno v poho. Po nákupu se vydávám s batohem na zádech domů. Na prsou a v hrudi se objevuje prudká bolest. Průdušky? Nástup a razance bolesti mě překvapila. Ze stavu, kdy mi nic nebylo do stavu, kdy si myslím, že nedojdu domů. Domnívám se, že bolest zesiluje tíha batohu. Jeho sundání mi ale moc neulevuje. Vůlí se donutím dojít domů. Uvažuji. Nevyspání? Nedostatek tekutin? Koronavirus? Zaměření na tělo a manipulace s vnitřními stavy? Nevyspání souvisí s tím, že moje tělo, psychika i podvědomí si odmítají zvyknout na ranní směny, ranní vstávání. Při odpoledních pracovních směnách problémy se spánkem nejsou. Dnes vše dospávám. U pitného režimu nevím. Moc kávy? Doma dávám džus a poté multivitamín. Bolest pomalu ustupuje. Příznaky koronaviru jsou údajně u každého jiné. Holky z personálního oddělení mi pomohly a dnes mě otestovaly. Naštěstí negativně. Díky jim, díky bohu, díky osudu, díky rodičům za pevné zdraví ... Doufám, že jsem při děkovačce na někoho nezapomněl :-) Nebudu to zlehčovat.
Myslím, že tohle také patří k těm vážnějším věcem.
Maty užívá při distanční výuce aplikaci Microsoft Teams. Snaží se si ulevit a tak nám řekne, že na výuce nebyl protože zaspal. Pomohám mu nastavit si denní režim tak, aby na další den měl předem nachystané učebnice a potřeby pro výuku a také aby měl na jednotlivé vyučovací hodiny nastavené budíky na mobilu. Vše by tedy mělo klapat. Jeden den usínám dříve než kluci. Probudí mě šramot a pohyby postele. Otevřu oči, ale nehýbu se. Darebák Maty na notebooku pouští aplikaci na výuku a smaže předtím potvrzenou účast na první hodině :-( Nevěřím svým očím a hned zareaguji. Ten lump se to pochopitelně snaží okecat :-) Následující dny řeším úvahy spojené s tím, že prodám všechno, na čem se dají hrát elektronické hry nebo aspoň vše odinstaluji a disciplínu budu tvrdě hlídat. PC, Xbox, mobily pryč. Na jednu stranu bych tím asi zvýšil kvalitu života. Na druhou bych neprávem potrestal i Richarda. Také si říkám, že bych klukům vzal něco, co mají dnes všichni. Co potom? Hledám tedy kompromisy v souboji s elektronickým světem a snažím se z něj vytěžit to, co přináší osobní rozvoj. Snad nebudu tahat jen za
Pochvala má, nejen jako nedávno v práci, mnohdy mnohem větší účinek než hrozba sankcí. Když mi někdo pomůže, ukáže jak na to, nebo mě za odvedenou práci pochválí, mohu na jeho adresu prohlásit:
Několikrát zmiňuji mé souboje se vstáváním a dojížděním na ranní pracovní směny. Abych si navodil lepší náladu, dávám dohromady budovatelský, údernický, stachanovský verš. Tady je!
Recituj nebo popěvuj ...
Zlehounka a vesele, rád vyskočím z postele.
Mé město je známé nositelem Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavem Seifertem. Začínám mu šlapat na paty ...
V minulých měsících tohoto roku popisuji možnost vytvoření, v aplikaci Calc nebo Excel, vlastní učebnice matematiky. Snažím se k tomu přitáhnout především Máťu, ale i Ricky se zapojuje. Pár ukázek je níže.
Tentokrát nešlapeme na paty nobelistům za literaturu, ale potenciálním nositelům Fieldsovy medaile. Jejich bledé tváře prozrazují náš výkon.
