Fotografie k Čundru 2000 se dají najít v galerii Yellow Butterfly pod roky
Vlak vyjíždí kolem osmé. Pro ranní opar není okénky nic vidět. Slunce postupně páru rozpouští a my můžeme obdivovat kopce kolem Labe. V Děčíně jsme kolem desáté dopolední. Kupujeme plánek města a křižujeme centrum. Procházíme ulicí s názvem Křížová cesta. Jednou ze stran ulice je zeď Dlouhé jízdy. Dlouhá jízda je přístupovou cestou na zámek. Zeď je spíše vysoká stěna lemovaná sochy světců v životní velikosti. Z Křížové cesty vstupujeme do kostela sv. Kříže, kde jsme svědky bohoslužby spojené se křtem novorozence.
Procházíme městem a nacházíme hotel Faust, stojící na okraji zámeckého rybníka. Chvíli pozorujeme loďky a labutě, jdeme se zeptat na ubytování a už vyhlížíme rybník a okolí z oken dvoulůžkového pokoje. Nestačím ani vybalit …, škádlení, důvěrnosti a mazlení přechází v milování. V nejlepším vtrhne do místnosti pokojská. S údivem, zkřivenou pusou a výkřikem zase vybíhá. Nám to chuť nebere, spíše naopak. Později na recepci i hotelu nás personál doprovází s úsměvy.
Po epizodě procházíme zbytek města a vyrážíme na Pastýřskou stěnu, velkou skálu, vypínající se nad městem. Drápeme se na vrchol. Otevírá se nám, pro místní běžný, pro nás velkolepý výhled na město, řeku, kopce. Přicházíme na terasu u restaurace v romantizujícím stylu z roku 1905. Čerstvý vzduch, šumění stromů, výhledy. K tomu slepičí vývar, játrové knedlíčky s nudlemi, kuřecí směs s rýží a vepřová směs s americkými brambory. Jsem společníkem ..., ..., ..., ženě. Z doteků, pohledů a slov je cítit důvěrnost.
Pokračujeme k zoologické zahradě. Hned za vchodem se Kulík tiskne na plot u výběhu medvědů. Jája by chtěla do jejich ochozu. Medvědi nás moc nevnímají. Samice spí a samec prohání pneumatiku u malého rybníčku. Potkáváme bílou Korelu, která nepokrytě loudí a leopardy Perské s jistotou a převahou v očích. Hledáme ve výběhu lamy, obcházíme ohrazení a nahlížíme do stáje. Čiperky na nás hned vystrčí hlavy a snaží se vyčenichat žrádlo. Jája trhá lupeny a postupně je lamám dává. Lamy mimo přežvykování nehnou ani brvou. Sledují nás tmavé oči. Po každém lupenu zahrabou kopýtkem. Tím poděkují a zároveň chtějí další sousto. Cestou k východu kupujeme u stánku lízátko a vracíme se k výběhu medvědů. Medvědi neobvykle ožívají a čumákama pročesávají vzduch. Po vytažení lízátka zkrotnou, sedají si s vyvaleným pupkem na zadek, pomalu hýbají zvednutými tlapami a s výrazem krotkého mláděte žebrají. Lámeme lízátko a házíme ho do výběhu. Hory masa v kožichu se opatrně zvednou a začnou čumákama očichávat místa dopadu. Medvědi hodují a my z toho máme až dětskou radost. I kdybychom už nic nepodnikli, den se povedl.
Sestupujem do města a míříme k zámku. Dlouhou jízdu, tedy přístup k zámku jsem během svého života viděl několikrát. Je to pomalu stoupající cesta lemovaná vysokými zdmi po obou stranách, připomínajíc arkády. (poznámka ze současnosti: Poprvé jsem stál v Dlouhé jízdě, když na zámku byla dočasně ubytovaná Sovětská armáda a objekt byl nepřístupný. Vše bylo neudržované a oprýskané. Poté jsem stál v Dlouhé jízdě s Jájou. Probíhaly rekonstrukce. Nedávno jsem stál v Dlouhé jízdě se syny. Vše bylo zrekonstruované.) Zámek je pouze částečně opraven. Interiéry s muzeem loutek nás nelákají. U vstupu na nádvoří nacházíme malou branku s originálním zvonkem. Když přistoupíme, zničeho nic nám zaštěká, téměř do ucha, malý buldoček. Ve zdi, v úrovni hlavy, je skrytá římsa. Po té se hafan fikaně pohybuje a snaží se dělat dojem. Štěkot, zvonek ani nepoužijeme, přivede páníčka. Milý správce nás za 10 Kč pustí do Růžové zahrady a půjčí nám dalekohled. Zahrada s mnoha napodobeninami antických soch je plná květin. Různé druhy a barvy vytvářejí symetrické vzory. S dalekohledem je Děčín a okolí jako na dlani. Správce nám dovolí opustit zahradu bočním vchodem. Pomalu scházíme po stráni k původnímu řetězovému mostu přes Ploučnici. Posedíme v centru na náměstí u pivka, skočíme do večerky a jdeme na pokoj. Telku ani nezapínáme ... "Kulíku?" "Hm?" ...
Z Děčína odjíždíme vlakem do Benešova nad Ploučnicí. Ubytování nám poskytne malý penzion s velkým apartmánem za 400 korun. Nacházíme malou vinárnu v Rue Royale č. 3 U Maxima. Ne, je to pěkná, malá, česká vinárna. Název ani ulici si už nepamatuju. Co si ale pamatuju je velký pavouk Sklípkan v akváriu nad místem, kde Jája seděla. Kulík je arachnofobik. Nenuceně se bavím a dělám, že pavouk posazený na skle hned za její hlavou tam není. Teprve po zaplacení a odstoupení od stolu jsem jí pavoučka odhalil. V apartmánu napouštíme společnou vanu. Sušíme vlasy a já pletu culíky na blonďatých vlasech. Umím i pět najednou. Poté z nich udělám jeden cop. Telku ani nezapínáme ... "Kulíku?" "Hm?" ...